Czech airsoft team
English
akce 2017

DOSTUPNÉ AKCE
Leden
 21.01.2017 - Call of War-Flagellum/Get
Ace

Únor
  11.02.2017 -
Call of War-Flagellum/Capture of Flag
Březen
04.03.2017 - Call of War-Flagellum/Secure
of Flag
Duben
 30.03.-02.04.2017 -
Border War 9 - Dog of War
 29.04.2017 -Zaragua - 9 hour
Květen
 11-13.05.2017 - Sturmfalke "Poland"
Červen
 Call of War - Zombie apocalipto"LARP"
Grom
Červenec
 19-23.07.2017 -
Protector XIV
Srpen
 Zaragua
Září
 03.09.2017 - Operation
Invisible 3
 30.09-02.10.2017 - BW BO
Říjen
 Call of War
Listopad
Call of War

Reporty

Malé shrnutí za akcí-

Jelikož se jednalo o nám velice známou záležitost,organizátor mě osobně požádal,díky našemu zaměření guerrilovým stylem boje o ochranu generála Pavloviče,my jako hrdí vojáci dob minulých nabídku samozřejmě přijímáme,stávame se nájemnými žoldáky.

 V dřívějších dobách se akce účastnili speciálové z řad BW,opravdu elita v několika vytvořených bázích,nepřítel neměl určitě šanci na takové operace a v takovém rozsahu jako tomu bylo dnes.Hlad po nepřiteli z nás udělal doslova šelmy.

Velice dobře byl v povědomi názor,že rajská zahrada je jen sen,úkoly jsou jen pro NATO a my rychlým úderem přetnout plány v jejich postupu a v plnění.

 Terén skýtal tolik možností pro využití,který jsme využívali v plném doušku.

 akce:

?-2300:rozdělení úkolů,brief a seznámení s ostatními

2300-noční akce

        ODIN-noční postup na kóty se dvěma obálkami z toho jedna byla umístěna v cca 0200.Terén v tuto noční dobu opravdu tak náročný,že bez GPS se zamotáte a riziko úrazu je dost vysoké.Kóty lemovala z levé starany bažina,napájecí potoky do soustavy rybníčků.Trasa byla naplánována díky mapě pro její rychlost postupu a přistupu ke vzdálenější kótě,opak byl však pravdou,lesní cesta nebyla již reálná,cesta lesem bez odhalení nereálná,v cestě nám stál objekt,který na mapách není zakreslen.

První střet byl vlastně nástřel naší skupiny Kraken„černá Kočka“,jeden člen ztracen,nařídil jsem stažení a hledání alternativní cesty.Zpět došlo ke ztrátě dalšího člena při střetu s nepřítelem.Tudíž ústup a naplánování rychlejšího postupu po cestách k umístění je nemožný beze ztrát.Zvolena nejobtížnější varianta přes bažiny za pomoci GPS.

Bezpečnost především  motto akce,les skýtal polomy z let 2008,kdy se prohnal vichr,proto jsme šli opatrně.Kóta DOUBEK nalezena,obálka umístěna,postup na další kótu byl už docela diskutatibilní,v noci bylo riziko úrazu tak vysoké,že jsme přehodnocovali situaci jako dosti nereálnou.“strmé stráně,polomy,bažiny“.

Nařídil jsem ve 0400 ústup do báze pro načerpání sil na následují denní plnění plánů.

 

      THOR-celou noc podnikali nájezdy na bázi NATO a unavení protivníka natolik,aby druhý den neměl tolik operativních možností.Účinek se dostavil a slavilo opravdu svůj přínos v denní části

 

0600-0700  hodinka spánku,načerpání sil,snídaně v trávě,rozdělení úkolů a rozmístění v prostoru.

0700-1100-první linie obrany,držet co nejdéle,způsobit co nejvíce ztrát,rozdělit na menší skupinky a donutit je bojovat o jednotlivé body,zdržet je natolik,že dojde k demotivaci původního záměru.

 Jejich útok začal ukázkovým postupem,ústup byl taky ukázkový,podobný francouzům z války :-D.

Odražení útoků bylo dílem jejich v neschnopnosti koordinace celku.Postupovali pouze menší skupinky“teamy“ a to v nás probudilo lovce.Podle plánovaného ústupu ODIN ustupuje na hranici nově vytyčené Báze k ochraně generála,v tu dobu THOR vyčkává a čeká na signál vyrazit k útoku naNATO

 Vydávám rozkaz k útoku ze zálohy pro THOR,ODIN se vrací zpět do první obranné linie,v tu chvíli je pár teamů v kotli,THOR je nechtěně držen v ofenzivě.ODIN otevírá cestu pročištěním prostoru,vyzvedáváme raněné k ošetření a střežení místa ošetření.

 Podle původních plánů měla linie padnout z pohledu počtu na druhé straně během hodiny.Udrželi jsme linii přes 4 hodiny,než generál vydal rozkaz k ochraně báze a jeho samotného.

„ztráty na straně NATO byly tak vysoké,cca dle nahlášeného součtu asi 50 lidí což dělá 80% úspěchu.Na naší straně 3″THOR“ ze 13

1100-1200  ochrana Báze,soustředěný útok NATO na pozici,špatné podmínky k obraně budov kde není šance k úkrytu,ale i tak ztráty v NATO byly dosti vyskoké.Zasažení odcházíme na další BAZI“1″.

Generál nás povolává k jeho záchraně.Vyčištění cesty a budovy mu vytvořilo uličku k ústupu.

1200-1900  nové rozkazy a povely do nové situace.Javeliny nesmí vzlétnout,minomety nesmí ostřelovat báze.

Do 1330 opravdu dlouhá doba na to,než se začalo něco dít,využili jsme to ke krátkému odpočinku.

   1330-útočíme do pozic nepřítele ze zálohy a dělíme ho na malé skupinky,opět pár hodin zdržujeme při postupu na BÁZI 2.

V podobném stylu udržujeme akci až do jejího hořkého konce.Závěrečná bitva se měla odehrát na BÁZI 4,kde bylo vytvořeno stylové opevnění,NATO zastaveno v pozicích mezi“ BÁZEMI 2 a 3 „   zhroucení armádního postupu.

Poslední útok u BÁZE 2,kde se zakopalo cca 10-15 lidí pomalinku čistíme za podpory kulometu,který byl opravdu na svém místě.Ani ja se skoro neodvážil vystrčit hlavu z krytu.Do nekolika málo minut ležení vyčištěno za podpory jednoho kulometu.

NÁZOR 

skvěle postavená akce na příběhu,přijeli jsme s chutí a s dojmem,že ukážeme opět co v dílech 2 a 3.Onehdá za Armádu „Nord Böhmen Division Wiking“,Nyní za povstalce Černé Kočky.

černá kočka ukázala opravdovou mobilitu a dravost,všichni ukázali jak si ubránit svou zem před nátlakem,nezklamali jsme a jeli naplno aź do konce.

NATO ve mě budilo ze začátku elitní skupinu jako v dobách minulých.Bohužel jsme je donutili hrát Stalingrad,nesoustředili se moc na splnění úkolu,ale na naší devastaci.Lovit a nebýt loveni,hezká fráze a využití jsme opravdu našli.

Podle informací které mám byla ze 4 JAVELINŮ odpáleno pouze polovina a ještě k tomu z jiných míst.

Tedy za mě mohu říci,že po 4-ch letech se akce osvědčila jako velice hratelná a každý si roli vychutnal natolik,že do dalšího dílu se připraví s náležitou chutí.

 

 Už teď mám dost nápadů pro příběh na pátou řadu.S org.je naplánována spolupráce i pro další akce.

 

SJ IV  nezklamal za což akci dávám 8 bodů z deseti.Dva body jsou za špatnou funkčnost armády,která se nedokázala vzpamatovat z počátečního šoku a nechala se vtáhnout do guerrilové války.Dlouho jim trvalo,než se začalo něco dít.

Děkuji Mikovi won Bulov za akci,která je návratem do klasiky,přátele což jsem velice rád potkal po dlouhé době.

Nesmím zapomenout i na MEDVÍDKY,co hráli s námi,souhra,spolupráce neměla chybu,jednou bych vás rád viděl v našich řadách

Účast:

ODIN-Rommel,Mušketýr,Mett,Ligr,Mára

THOR-Speedy,Ota,Gábi

Medvídci – Ardon + 4

 

Medvídci byly součástí skupiny THOR

 

Počty 

černá Kočka-40

NATO-60

 

 

Jak by to vypadalo v naší plné síle?Nedokážu na to účinně odpovědět,ale následky by byly pro armádu asi nepříjemné již na začátku.

 

SLÁVA NÁM AWE WIKING a IMPERIO WIKTHORIA

Report z Mettova pera

Dlouho očekávaná a připravovaná akce, sen všech sofťáků, se 23. dubna 2011 stala již skutečností. Setkali se zde vojáci týmů jako je naše Imperio Wiktoria, Peacemakers, TAD“Praha“ a Aliance Military Clubs Čr „Liberec“.

 

Od Wikingů všichni vyráželi ve třičtvrtě na osm ráno na místo srazu, které se nacházelo na Varhošti. Tam jsme byli všichni rozděleni do skupin a pak jsme byli odvezeny na body, které byli samozřejmě na našich mapách, které se rozdělily do všech skupin. Na mapě nám byl také zvýrazněn hrací prostor se svými hranicemi.

 

Nejprve vyrazily skupiny výsadkářů, abych byl přesnější, náš tým vyslal tyto dvě skupiny, jejichž členy první skupiny byli Hrušoman, Chochi, Švejk, Čermi a Majk a členy druhé výsadkové skupiny byl sám náš generál Rommel, Benny, David a Lencák.

 

Krátce poté vyrazili i naháněči, kteří měli jediný cíl, zlikvidovat výsadkáře a tím jim zabránit v postupu nebo jim znemožnit dosažení jejich cílů. Já byl ve skupině s Reyem, Barrym, Číčou a Pavlem, kde Číča s Pavlem a Barrym jsou členy WIKING Junior. Naše skupina se v tento den měla hlásit jako Perun.

 

Naše skupina byla odvezena Coudym do sektoru na mapě pod označením G11, odkud jsme pokračovali pár set metrů, kde jsme na sektorech H11 a H12 zaujali obranné pozice, z kterých jsme pozorovali prostor před námi a zda by to bylo nutné, museli jsme v těchto místech znemožnit další postup výsadkářům. Kontaktovali jsme velení a sdělili jim naše pozice a dostali jsme za úkol se dále zdržovat na těchto pozicích. Já měl na starosti pravé křídlo, tedy krajní část sektoru H12. Po hodině jsme zaslechli něčí volání, kdy bylo rozumět slovu útok. Sledoval jsem cestu vpravo nahoře. Tato cesta znamenala hranici herního prostoru, což znamenalo, že jsem viděl louku mezi ní a sektorem H11, kde pozorovali prostor sektoru Číča s Pavlem. Sledoval jsem jí neustále, dokud jsme se s Reyem po další půl hodině nerozhodli postoupit výše, ale tak abychom se stále pohybovali ve stejném sektoru. Rey se zastavil za spadlým posedem a já pokračoval na jeho rozkaz ještě výše právě na onu zmiňovanou cestu. V tomto místě, kde jsem stál, cesta vedla už mimo hranici. V tu chvíly nám bylo jasné, že pokud to byli opravdu výsadkáři, museli jít kus za herním prostorem mimo hranice na mapě.

 

Opětovně jsme konaktovali velení a naším dalším úkolem bylo pohybovat se jižně od našich současných pozic do sektoru K12, na místo zhruba třičtvrtě kilometru od Vrchoviny. V tomto místě spatřil Barry pár osob a neodhadl o koho se jedná, stáli jsme na velmi otevřeném místě a on tam jen tak směšně stál a zkoumal optikou na své pušce, kterou Rey nazývá flusbrokem, právě ty osoby, aby dokázal potvrdit zda se jedná o výsadkáře nebo civilisty. Mírně jsem ho okřikl tak, aby to zas nemohli ostatní kolem slyšet a oznámil jsem mu ať zalehne. Já jsem se svou útočnou puškou M4 postupoval opatrně k němu, poté jsem vstal a s přesností jsem mohl oznámit zbytku naší skupiny, že se jedná o civilisty nacházející se pravděpodobně na svém soukromém pozemku, který jim slouží jako pastvina pro jejich ovce. V ten moment pracovali na novém ohradí. Na konci akce jsem se doslechl, že první výsadkářská skupina našich Wikingů, v které byl například Mike, prošla tímto pozemkem a pokračovala dále. Rei oznámil velení naší situaci a seznámil je s tím, že v tomto sektoru a sektorech dále se nachází právě takovýto pozemek a že na něm momentálně pracují civilsté.

 

Pokračovali jsme dále cestou, která vedla sektorem K12, K11 až ke K10. Roztáhli jsme se ,,do nudle“ s tím, že jsme od sebe drželi odstup přibližně patnáct metrů. Po ušlých dvěstě metrech Barry spozoroval opět nějaké osoby, tentokrát ale dokázal rozeznat v malém okamžiku, že se jedná o sofťáky. Zaklekl a kousek se stáhl směrem ke mně. Rey sešel níže z cesty a šel nepříteli do zad. Já s Barrym a Číčou jsme zůstali u země a pozorovali jsme s prsty na spouštím lesík před námi. Barry si od nás vytvořil malý odstup a mezi ním a nepřátelskou skupinou došlo ke střelbě, nikdo nebyl naštěstí zasažen. Říkám naštěstí, protože se jednalo o jinou skupinu naháněčů. Sešli jsme se s nimi na cestě a zeptali se jich, zda narazili už na nějaký kontakt s výsadkáři, odpověď byla záporná.

 

Počkali jsme, až si tato skupina mezi námi vytvoří velký odstup a chystali jsme se pokračovat dál. Náhle Rey zaslechl střelbu, dokázal poznat, že se jedná o kontakt, který oznámila skupina před námi. Reyův rozkaz nám dal za cíl zaujmout obranné pozice v prostoru, s tím, že se přiblíží ke skupině, aby zjistil více o situaci. Se zbytkem jsem se vrátil do sektoru K12, odkud jsme podél cesty zaujali vedle sebe obranné pozice táhnoucí se až do sektoru K11. Po chvíly navázal Rey spojení s velením a dnes již nedokážu říci, o co se jednalo. Rey měl úvahu, že naháněči výsadkáře zahnali na ústup, takže by se měli pohybovat naším směrem. Proto jsme na svých pozicích ještě chvíly zůstali, ale nic se nedělo. Náhle se Rey ozval a oznámil nám, že bychom se měli opětovně sejít na cestě v místě, kde jsme se rozpojili. Pokračovali jsme pak dál, náhle jsem spatřil dvě postavy, které mi přišli jako výsadkáři. Na takovou vzdálenost jsem sice nepoznal, o jaké uniformy se jedná, nebo zda mají osoby zamaskovaný obličej maskovacími barvami. Ale spatřil jsem jedné z těch postav batoh na zádech, batoh měl divnou a křiklavou barvu zeleného odstínu a mě došlo, že Jarda od nás Wikingů si na barvu svého batohu stěžoval na místě srazu před započetím akce. Jarda byl u výsadku a to jsem moc dobře věděl. Ostatní v mé skupině si mysleli, že se jedná o stejnou skupinu naháněču, na kterou jsme před krátkou chvílí narazili. Já to raději běžel osobně oznámit Reyovi, který mi dal za slovo a nařídil nám opatrný postup vpřed. Tak jsme také provedli. Náhle jsme ale s nimi ztratili kontakt, šel jsem se porozhlédnout z malého hřebene, kde jsem spatřil pouze větší skupinu v lesíku za silnicí před námi. Ta silnice právě dělila náš sektor s jejich. Výsadkáře, které jsem před okamžikem spatřil, jsem ale už nikde neviděl. Naše skupina pod vedením Reye pokračovala opatrně dál, já stále měl připraven prst na spoušti, abych v čas nutnosti mohl rychle začít střílet. Náhle junioři v naší skupině spatřili Rommela, našeho generála ve zbrani, který byl výsadkářem. Rey s nadšením hned zavelel k přímému útoku, náhle jsme ale spatřili velkou skupinu vojáků u stojících aut.

 

V klidu jsme došli na místo a divili se, co se děje. Já osobně ještě dnes, den po akci, nevím, zda si všichni dávali jen pauzu, ale vím, že nahoře došlo ke střetu. Takže někdo určitě dostal zásah. My došli k nim a také jsme si oddychli, kdo chtěl, mohl se alespoň najíst. Po dvaceti minutách výsadkářské skupiny šli směrem k Varhošti po nějaké cestě. Barry ale už s námi nepokračoval dále, prý kvůli zbrani, kterou měl, sám nic k tomu moc nevím, nikoho jsem se na to nevyptával. Nás Gabriel, u kterého jsem se zapoměl zmínit, že byl naším velením, poslal bránit sektory N7 a N8, kdy nám nezbývalo nic jiného, než si jeden od druhého udělat odstup až sto metrů velký, jinak bychom prostor v žádném případě nepokryli. Ze začátku jsem se divil, proč máme od sebe být tak daleko a Rey mi to vysvětlil, hned jsem se musel nazvat hlupákem, protože takovýto postup byl zčista logický a v tomto případě i nutný. Zas jsem hlídal pravé křídko a zas to znamenalo, že jsem musel zůstat hlídat sektor na hranici prostoru.

 

Po chvíly, co jsme už byli všichni na svých pozicích, se objevila skupina týmu TAD, která šla bránit prostor přede mnou a ještě o něco výš, než byla dle mapy moje pozice. Stále se ale nic nedělo. Poté přišlo i pár skupin od Aliance, kdy mi příchod jejich první skupiny Rey oznámil, než jsem to ale stihl oznámit Číčovi a Pavlovi, kteří byli mezi mnou a Reyem, protože jen já a Rey jsme sebou měli vysílačky, Pavel začal pálit do míst poblíž rybníka pod ním. Došel jsem k nim a řekl, ať hned přestane střílet, že je to jen skupina naháněčů, naštěstí můj rozkaz splnil. Vrátil jsem se na svou předchozí pozici a pokračoval ve sledování děje na louce přede mnou a i za ní. Dál jsem už bohužel neviděl, protože ta louka musela být vrcholem nějakého kopce, za loukou zkrátka musel vést terén níže pod naší úroveň. Neviděl jsem tedy dál než cca 200-300 metrů.

 

Po chvíly se Rey snažil marně navázat spojení s velením. Od tohoto okamžiku, přibližně od dvou hodin odpoledne, jsme až dokonce byli bez signálu. Ve čtyři hodiny se do našich sektorů přemístili další skupiny Aliance, což mělo za následek, že jejich tým měl ve dvou sektorech kousek před námi dvě opravdu velké na dálku nepřehlídnutelné skupiny. Přiznávám, z touhy po akci jsem už párkrát pomyslel na to, že naháněči od Aliance prchli do zaječí a nyní tam stojí výsadkáři, ale to by pro naší skupinu bylo až moc štěstí. Do půl páté jsme stáli na pozicích bez kteréhokoliv dění a bez komunikace s velením. Jedna hodina odpoledne byl krajní bod, mezi tím zábavným a živým začátkem a pak tzv. mrtvým bodem, kdy jsme nevěděli o žádném dění, postupu akce a pozicích jak naháněčů tak hlavně výsadkářů. Skupina Aliance se stahovala zpět a oznámili nám, že se stahují do Hradiště, kde má dojít k velkému střetu, protože se tam údajně shromažďují výsadkáři. My každopádně o tom od velení něvěděli a museli jsme čekat na členy TADu, s kterými jsme se do těchto sektorů dostali jejich vozidli. Toto čekání zabralo hodinu našeho času. Byli jsme odvezeni do sektoru U6, kde jsme měli dobít výsadkáři zabraný kopec. Členové TADu se ale rozhodli, že to zabalí a pojedou domů. Jeden z nich byl tak hodný, že nám půjčil alespoň mobilní telefon, ať můžem Gabriela kontaktovat. Oznámili jsme mu, že na místě jsme jen tři, protože TADi odjíží, tak ať nám zařídí odvoz z nedaleké vesnice s názvem Mentaurov, který ležel přímo pod zmiňovaným kopcem.

 

Tam jsme vedli s naší skupinou konverzaci na různá témata a se stále menší nadějí čekali na Coudyho vůz. Po ušlé hodině všichni seběhli z kopce dolů do vesnice, kde měli zaparkované auta a odjížděli domů. My jeli s Coudym a Gabrielem na Varhošť, kde jsem měl nasednout k Rommelovi do auta a jet domů. A tak se také stalo.

 

Pro mě osobně znamenala akce veliký úspěch, už jen z toho důvodu, že to byla akce přibuzná Výsadku v Liberci, který mě minulý rok vůbec nezaujal. Tato akce byla mnohem živější a zábavnější. Jediným mínusem byla komunikace, kdy jsme posledních pět hodin byli bez spojení. To se určitě do budoucna nějak zařídí, pokud to vůbec je možné. Terén tam je totiž dosti náročný. Dle velení z naší strany nedošlo k žádnému velkému pochybení, takže si myslím, že můžeme být maximálně spokojeni a můžeme se těšit na další kolo této parádní akce.

Tréninková akce pro WICHER 19.3.2011

 

Všichni si již všimli, že za okny už není sníh a zima už taková rozhodně není. Za okny zas pořád dělá humbuk otravné ptactvo, ale s tím asi nic nenaděláme. O čem to tu mluvím? O začátku další airsoftové sezóny, které si určitě díky úsilí našeho velení a naplánovaným akcím užijeme.

V 9:00 jsme se měli sejít u Horního nádraží v Litoměřicích, čekal jsem teda větší účast, ale tak dá se pochopit, že ne každýmu se nějaký termín hodí. Na místě jsme se pozdravili jak se patří, přivítali jsme nové členy, výbavu vhodili do kufru vozu a mohli jsme vyrazit.

 

Auta jsme nechali na Varhošti a pak jedna skupina byla odvezena do Tašova u křižovatky. Tato skupina byla složena z čelnů: Rommel, Benny, Hudik a samozřejmě moje prokletý ruce taky nesměli chybět, takže i Mett se měl ukázat. Cílem tréninku bylo si oživit a nebo získat zkušenosti v orientování se v mapách, navigaci a hlavně v komunikaci. Pomocí těchto tří vlastností týmu se měla každá skupina dostat do cílového bodu, kterým byla vesnice Čeřeniště. V blízkosti tohoto bodu jsme měli vypátrat druhý tým a v případě nutnosti jej zlikvidovat. Zatímco druhá skupina vyrážela na místo, mě a Hudikovi vysvětlovali Rommel s Bennym jak pracovat s mapou. V tom všechny překvapila moje vlastnost magnetizování buzol. Ať jsem vzal do ruky číkoliv buzolu, ručička ukazující sever ukazovala jinam. Po chvíly se to však změnilo a mohli sme vyrazit, potom co jsme si nastavili naše buzoly na směr vedoucí k cílu.

 

Rozdali jsme si volací znaky a já s Hudikem jsme měli Rommela a Bennyho vést do cíle, zatím co oni nám kryli záda. Se skupinou jsme postupovali z Tašova směrem ke Kamennému vrchu, kde jsme se dostali k vesnici jménem Němčí. Byl jsem vyslán na horu lesem na průzkum, kdy jsem měl v případě nahlásit kontakt. Na nikoho jsem nenarazil, pak jsem ohlásil skupině, že dál postupovat nemohu, protože na obou stranách byly školky a mezi nimi vedla zcela nekrytá cesta, kde bychom byli snadným cílem. ,,Čtyří mouchy jednou ranou!“, takovou radost jsme jim udělat nechtěli. Snažili jsme se školku ze spoda obejít, když v tom Rommel spatřil skupinu lidí, mysleli jsme si, že se jedná o nepřátelskou skupinu, na konec se ukázalo, že to byli civilisté, ale před tím zjištěním to zavinilo velký zmatek jak v naší skupině tak i ve skupině postupující od Varhoště s členy jako Gabriel, Čermi, Barry, Rey, Hrůša, Coudy, …….. Při komunikaci se ani takováto chyba nevyřešila, mysleli jsme, že jsou těsně vedle nás, už jen proto, že jejich konverzace byla krásně slyšet i v našich vysílačkách. Několikrát jsme tu oblast prošli a stále nikoho jsme nenašli.

Poté, co Rommel s Bennym přišli na to, že jsou úplně jinde, postupovali jsme cestou přimo do Čeřeniště, kdy nám po cestě druhá skupina oznámila, že se nachází na Babinském vrchu, místo ležící mimo hrající prostor. Proto jsme vyšli na cestu k druhé skupině, kdy už nás vedli Rommel s Bennym. Na Babinském vrchu jsme se setkali s druhou skupinou, kdy jsme si mohli odpočinout, posvačit a dobít zásobníky municí.

 

Po pauze jsme si dali krátkou hru, kdy byli Rommel s Bennym na dobrých obranných pozicích, ale byli poraženi, náhle mi došlo, že Hudík tu celou dobu pobíhá s nefunkční zbraní, takže jsme byli ve značné nevýhodě, hlavně potom, co novému mladému členu Pavlovi došla ve zbrani baterka. Zůstal jsem sám. Podařilo se mi spozorovat tři cíle, ale jen jeden zlikvidovat. Byl to Gabriel. Náhle slyším ve vysílačce ,,pomalu se koukni do leva“, otočil jsem se a spozoroval nepřítele. Hned jsem to schytal dávkou do stehna. Mimochodem díky za fleky, fakt to štíplo!

Po konci jsme šli zpět k autům, kde jsme se rozloučili a prohlásili jsme akci za ukončenou.

 

Nevím jak akci vidí ostatní, ale já si myslím, že trénink účel splnil. Sice se něco popletlo, ale mě trénink byl rozhodně přínosem. Jen chci poděkovat Rommelovi, že mě chtěl u sebe ve skupině.

WICHER

 

Dlouho očekávaná a připravovaná akce, sen všech sofťáků, se 23. dubna 2011 stala již skutečností. Setkali se zde vojáci týmů jako je naše Imperio Wiktoria, Peacemakers, TAD“Praha“ a Aliance Military Clubs Čr „Liberec“.

 

Od Wikingů všichni vyráželi ve třičtvrtě na osm ráno na místo srazu, které se nacházelo na Varhošti. Tam jsme byli všichni rozděleni do skupin a pak jsme byli odvezeny na body, které byli samozřejmě na našich mapách, které se rozdělily do všech skupin. Na mapě nám byl také zvýrazněn hrací prostor se svými hranicemi.

 

Nejprve vyrazily skupiny výsadkářů, abych byl přesnější, náš tým vyslal tyto dvě skupiny, jejichž členy první skupiny byli Hrušoman, Chochi, Švejk, Čermi a Majk a členy druhé výsadkové skupiny byl sám náš generál Rommel, Benny, David a Lencák.

 

Krátce poté vyrazili i naháněči, kteří měli jediný cíl, zlikvidovat výsadkáře a tím jim zabránit v postupu nebo jim znemožnit dosažení jejich cílů. Já byl ve skupině s Reyem, Barrym, Číčou a Pavlem, kde Číča s Pavlem a Barrym jsou členy WIKING Junior. Naše skupina se v tento den měla hlásit jako Perun.

 

Naše skupina byla odvezena Coudym do sektoru na mapě pod označením G11, odkud jsme pokračovali pár set metrů, kde jsme na sektorech H11 a H12 zaujali obranné pozice, z kterých jsme pozorovali prostor před námi a zda by to bylo nutné, museli jsme v těchto místech znemožnit další postup výsadkářům. Kontaktovali jsme velení a sdělili jim naše pozice a dostali jsme za úkol se dále zdržovat na těchto pozicích. Já měl na starosti pravé křídlo, tedy krajní část sektoru H12. Po hodině jsme zaslechli něčí volání, kdy bylo rozumět slovu útok. Sledoval jsem cestu vpravo nahoře. Tato cesta znamenala hranici herního prostoru, což znamenalo, že jsem viděl louku mezi ní a sektorem H11, kde pozorovali prostor sektoru Číča s Pavlem. Sledoval jsem jí neustále, dokud jsme se s Reyem po další půl hodině nerozhodli postoupit výše, ale tak abychom se stále pohybovali ve stejném sektoru. Rey se zastavil za spadlým posedem a já pokračoval na jeho rozkaz ještě výše právě na onu zmiňovanou cestu. V tomto místě, kde jsem stál, cesta vedla už mimo hranici. V tu chvíly nám bylo jasné, že pokud to byli opravdu výsadkáři, museli jít kus za herním prostorem mimo hranice na mapě.

 

Opětovně jsme konaktovali velení a naším dalším úkolem bylo pohybovat se jižně od našich současných pozic do sektoru K12, na místo zhruba třičtvrtě kilometru od Vrchoviny. V tomto místě spatřil Barry pár osob a neodhadl o koho se jedná, stáli jsme na velmi otevřeném místě a on tam jen tak směšně stál a zkoumal optikou na své pušce, kterou Rey nazývá flusbrokem, právě ty osoby, aby dokázal potvrdit zda se jedná o výsadkáře nebo civilisty. Mírně jsem ho okřikl tak, aby to zas nemohli ostatní kolem slyšet a oznámil jsem mu ať zalehne. Já jsem se svou útočnou puškou M4 postupoval opatrně k němu, poté jsem vstal a s přesností jsem mohl oznámit zbytku naší skupiny, že se jedná o civilisty nacházející se pravděpodobně na svém soukromém pozemku, který jim slouží jako pastvina pro jejich ovce. V ten moment pracovali na novém ohradí. Na konci akce jsem se doslechl, že první výsadkářská skupina našich Wikingů, v které byl například Mike, prošla tímto pozemkem a pokračovala dále. Rei oznámil velení naší situaci a seznámil je s tím, že v tomto sektoru a sektorech dále se nachází právě takovýto pozemek a že na něm momentálně pracují civilsté.

 

Pokračovali jsme dále cestou, která vedla sektorem K12, K11 až ke K10. Roztáhli jsme se ,,do nudle“ s tím, že jsme od sebe drželi odstup přibližně patnáct metrů. Po ušlých dvěstě metrech Barry spozoroval opět nějaké osoby, tentokrát ale dokázal rozeznat v malém okamžiku, že se jedná o sofťáky. Zaklekl a kousek se stáhl směrem ke mně. Rey sešel níže z cesty a šel nepříteli do zad. Já s Barrym a Číčou jsme zůstali u země a pozorovali jsme s prsty na spouštím lesík před námi. Barry si od nás vytvořil malý odstup a mezi ním a nepřátelskou skupinou došlo ke střelbě, nikdo nebyl naštěstí zasažen. Říkám naštěstí, protože se jednalo o jinou skupinu naháněčů. Sešli jsme se s nimi na cestě a zeptali se jich, zda narazili už na nějaký kontakt s výsadkáři, odpověď byla záporná.

 

Počkali jsme, až si tato skupina mezi námi vytvoří velký odstup a chystali jsme se pokračovat dál. Náhle Rey zaslechl střelbu, dokázal poznat, že se jedná o kontakt, který oznámila skupina před námi. Reyův rozkaz nám dal za cíl zaujmout obranné pozice v prostoru, s tím, že se přiblíží ke skupině, aby zjistil více o situaci. Se zbytkem jsem se vrátil do sektoru K12, odkud jsme podél cesty zaujali vedle sebe obranné pozice táhnoucí se až do sektoru K11. Po chvíly navázal Rey spojení s velením a dnes již nedokážu říci, o co se jednalo. Rey měl úvahu, že naháněči výsadkáře zahnali na ústup, takže by se měli pohybovat naším směrem. Proto jsme na svých pozicích ještě chvíly zůstali, ale nic se nedělo. Náhle se Rey ozval a oznámil nám, že bychom se měli opětovně sejít na cestě v místě, kde jsme se rozpojili. Pokračovali jsme pak dál, náhle jsem spatřil dvě postavy, které mi přišli jako výsadkáři. Na takovou vzdálenost jsem sice nepoznal, o jaké uniformy se jedná, nebo zda mají osoby zamaskovaný obličej maskovacími barvami. Ale spatřil jsem jedné z těch postav batoh na zádech, batoh měl divnou a křiklavou barvu zeleného odstínu a mě došlo, že Jarda od nás Wikingů si na barvu svého batohu stěžoval na místě srazu před započetím akce. Jarda byl u výsadku a to jsem moc dobře věděl. Ostatní v mé skupině si mysleli, že se jedná o stejnou skupinu naháněču, na kterou jsme před krátkou chvílí narazili. Já to raději běžel osobně oznámit Reyovi, který mi dal za slovo a nařídil nám opatrný postup vpřed. Tak jsme také provedli. Náhle jsme ale s nimi ztratili kontakt, šel jsem se porozhlédnout z malého hřebene, kde jsem spatřil pouze větší skupinu v lesíku za silnicí před námi. Ta silnice právě dělila náš sektor s jejich. Výsadkáře, které jsem před okamžikem spatřil, jsem ale už nikde neviděl. Naše skupina pod vedením Reye pokračovala opatrně dál, já stále měl připraven prst na spoušti, abych v čas nutnosti mohl rychle začít střílet. Náhle junioři v naší skupině spatřili Rommela, našeho generála ve zbrani, který byl výsadkářem. Rey s nadšením hned zavelel k přímému útoku, náhle jsme ale spatřili velkou skupinu vojáků u stojících aut.

 

V klidu jsme došli na místo a divili se, co se děje. Já osobně ještě dnes, den po akci, nevím, zda si všichni dávali jen pauzu, ale vím, že nahoře došlo ke střetu. Takže někdo určitě dostal zásah. My došli k nim a také jsme si oddychli, kdo chtěl, mohl se alespoň najíst. Po dvaceti minutách výsadkářské skupiny šli směrem k Varhošti po nějaké cestě. Barry ale už s námi nepokračoval dále, prý kvůli zbrani, kterou měl, sám nic k tomu moc nevím, nikoho jsem se na to nevyptával. Nás Gabriel, u kterého jsem se zapoměl zmínit, že byl naším velením, poslal bránit sektory N7 a N8, kdy nám nezbývalo nic jiného, než si jeden od druhého udělat odstup až sto metrů velký, jinak bychom prostor v žádném případě nepokryli. Ze začátku jsem se divil, proč máme od sebe být tak daleko a Rey mi to vysvětlil, hned jsem se musel nazvat hlupákem, protože takovýto postup byl zčista logický a v tomto případě i nutný. Zas jsem hlídal pravé křídko a zas to znamenalo, že jsem musel zůstat hlídat sektor na hranici prostoru.

 

Po chvíly, co jsme už byli všichni na svých pozicích, se objevila skupina týmu TAD, která šla bránit prostor přede mnou a ještě o něco výš, než byla dle mapy moje pozice. Stále se ale nic nedělo. Poté přišlo i pár skupin od Aliance, kdy mi příchod jejich první skupiny Rey oznámil, než jsem to ale stihl oznámit Číčovi a Pavlovi, kteří byli mezi mnou a Reyem, protože jen já a Rey jsme sebou měli vysílačky, Pavel začal pálit do míst poblíž rybníka pod ním. Došel jsem k nim a řekl, ať hned přestane střílet, že je to jen skupina naháněčů, naštěstí můj rozkaz splnil. Vrátil jsem se na svou předchozí pozici a pokračoval ve sledování děje na louce přede mnou a i za ní. Dál jsem už bohužel neviděl, protože ta louka musela být vrcholem nějakého kopce, za loukou zkrátka musel vést terén níže pod naší úroveň. Neviděl jsem tedy dál než cca 200-300 metrů.

 

Po chvíly se Rey snažil marně navázat spojení s velením. Od tohoto okamžiku, přibližně od dvou hodin odpoledne, jsme až dokonce byli bez signálu. Ve čtyři hodiny se do našich sektorů přemístili další skupiny Aliance, což mělo za následek, že jejich tým měl ve dvou sektorech kousek před námi dvě opravdu velké na dálku nepřehlídnutelné skupiny. Přiznávám, z touhy po akci jsem už párkrát pomyslel na to, že naháněči od Aliance prchli do zaječí a nyní tam stojí výsadkáři, ale to by pro naší skupinu bylo až moc štěstí. Do půl páté jsme stáli na pozicích bez kteréhokoliv dění a bez komunikace s velením. Jedna hodina odpoledne byl krajní bod, mezi tím zábavným a živým začátkem a pak tzv. mrtvým bodem, kdy jsme nevěděli o žádném dění, postupu akce a pozicích jak naháněčů tak hlavně výsadkářů. Skupina Aliance se stahovala zpět a oznámili nám, že se stahují do Hradiště, kde má dojít k velkému střetu, protože se tam údajně shromažďují výsadkáři. My každopádně o tom od velení něvěděli a museli jsme čekat na členy TADu, s kterými jsme se do těchto sektorů dostali jejich vozidli. Toto čekání zabralo hodinu našeho času. Byli jsme odvezeni do sektoru U6, kde jsme měli dobít výsadkáři zabraný kopec. Členové TADu se ale rozhodli, že to zabalí a pojedou domů. Jeden z nich byl tak hodný, že nám půjčil alespoň mobilní telefon, ať můžem Gabriela kontaktovat. Oznámili jsme mu, že na místě jsme jen tři, protože TADi odjíží, tak ať nám zařídí odvoz z nedaleké vesnice s názvem Mentaurov, který ležel přímo pod zmiňovaným kopcem.

 

Tam jsme vedli s naší skupinou konverzaci na různá témata a se stále menší nadějí čekali na Coudyho vůz. Po ušlé hodině všichni seběhli z kopce dolů do vesnice, kde měli zaparkované auta a odjížděli domů. My jeli s Coudym a Gabrielem na Varhošť, kde jsem měl nasednout k Rommelovi do auta a jet domů. A tak se také stalo.

 

Pro mě osobně znamenala akce veliký úspěch, už jen z toho důvodu, že to byla akce přibuzná Výsadku v Liberci, který mě minulý rok vůbec nezaujal. Tato akce byla mnohem živější a zábavnější. Jediným mínusem byla komunikace, kdy jsme posledních pět hodin byli bez spojení. To se určitě do budoucna nějak zařídí, pokud to vůbec je možné. Terén tam je totiž dosti náročný. Dle velení z naší strany nedošlo k žádnému velkému pochybení, takže si myslím, že můžeme být maximálně spokojeni a můžeme se těšit na další kolo této parádní akce.

Naše první návštěva v Neratovicích

 

Díky úsilí najít si stále nové teritoria, která lze využít ke hraní airsoftu, byla dohodnuta akce s týmem Black Eagle přímo v domovině našich dvou členů a to Hanze a Čéči.

 

Den před akcí jsem trávil hodinu přípravou. Bylo smluveno, že mě a Mika vyzvednou Ota s Rommelem, naším velitelem, v mé sousední vesnici s názvem Doksany, která leží přímo na cestě z Litoměřic. Co jsem ráno vstal, uvařil jsem si kávu, během půl hodiny ji vypil, což je u mne nezvykem, kávu obvykle piji až cca po čtyřicetipěti nebo šedesáti minutách. Oblékl jsem se do uniformy, hodil batoh s mou milovanou Gé šestatřicítkou a vodou na záda, ale ještě před tím jsem se navlékl do vesty, která obsahovala střelivo, vysílačku, buzolu a také silikonový olej, a jak samozřejmě někteří vědí, mám hrůzu z klíšťat, takže samozřejmě nechyběl ani repelent.

 

Vyšel jsem ven z domu na verandu, otevřel první dvířka v botníku a sáhl jsem po obyčejných botaskách. Nedávno, před touto akcí, jsme se zúčastnili promyšlenějšího Výsadku, kterého jsem se zúčastnil obut do kanad užívajících českou armádou, ty mi bohužel nejsou moc pohodlné a tak jsem se poté vrátil domů s chodidly zasypanými puchýři a odřeninami. Proto jsem si nazul klasické botasky. Když jsem byl oděn a obut, sešel jsem po schodech ve verandě dolů, kde už na mě několik minut čekal Mike. Sám jsem mu den předtím řekl, ať si pár minut přivstane, abychom to stihli, protože jsme z Brozan chtěli jít přes les kolem Ohře a pak přes řeku po lávce u Doksanského jezu, přímo u malé vodní elektrárny. Přišli jsme o pět minut později, než jsme měli sjednáno, to bylo důvodem mých obav, že už projeli Doksanami, kvůli našemu opoždění, přesněji protože jsem já zaspal. Mike mne uklidňoval, že tudy ještě nejeli a měl pravdu. Po pár minutách vedle nás zastavilo auto, ze kterého vystoupil právě Rommel s Otou. Hodili jsme si věci k nim do kufru auta a dali se na cestu.

 

Část cesty jsme se věnovali tomu, jak jsme se kdo na akci připravovali a o co vlastně půjde. Další kus jsme se bavili o naší cestě k airsoftu obecně a pak o začátcích našeho týmu, což mne a Mika jako čerstvé členy Wikingů zajímalo. Jelikož jsem se bohužel popisu akce a její přípravě nevěnoval hned následující den, pár informací mi už uniklo, proto si až do příjezdu na místo setkání už nic nepamatuji.

 

Po příjezdu na místo, nás uvítali Hanz spolu s Flexim a nováčkem Čéčou, kterého jsme poznali už na Výsadku. Flexi měl u sebe mého porouchaného Glocka sedmnáctku a vrátil mi ho zpět už použitelný ke hřě. Co jsme se všichni vystrojili a vyzbrojili, šli jsme do nedalekého lesíku, kde jsme se měli setkat s týmem Black Eagle, který místní lokality zná jako své vlastní boty, jak se říká. Když jsme dorazili, byl jsem trochu zaražen. Na místě bylo malé opevnění s pozorovatelnou zhruba dva a půl metrů vysokou. Hned jsem si začal myslet, že ta akce možná bude stát za to, abychom se v budoucnu o ní nebavili ve zlém. Byly nám sděleny pravidla a plán první hry, kde šlo o to, aby můj tým před nepřáteli ubránil vodárnu, která od nás nebyla ani kilometr. Tam už jsme si každý našli svou pozici a byli ve střehu. Po hodině čekání se stále nic nedělo, už jsem polevoval a nervózněl, pak jsem zahlédl postavu vzdálenou přibližně osmdesát metrů ode mne, otočil jsem se na Mika a povídal mu, že jsem někoho spatřil, ale nevšiml jsem si, o koho jde. Nakonec byla krátce slyšena střelba, ale všechno dění bylo mimo mě, už byl konec hry a já zjistil, že ona osoba byl vlastně náš člen Hanz. Po této hodině čekání byla naše většina ,,otrávena“.

 

Další zbytek dění byl věnován boji o vlajky, myslím, vlastně jsem přesvědčen, že nemá smysl popisovat jak hra o vlajky probíhá a o co vlastně jde. V této lokalitě je zbudována celkem solidní trať pro Down-Hill. Zdali nevíte, o co se jedná, tak máte smůlu, o tom mluvit nebudem. Každopádně se v tomto místě dalo dobře hrát a myslím, že pro hru o vlajky, to bylo ideální místo, každý měl možnost zaujmout dobré pozice k obraně. Půlka týmu šla do útoku a ta druhá, v které jsem od Wikingů zůstal jen já s Čéčou, zůstala jako obrana naší vlajky. Tato hra byla už živější a tak se od té první už někteří ,,rozjeli“. Takto jsme si zahráli dost dobře, ale v průběhu akce se vlastně nic zajímavého nedělo, neustále jsme vyráželi do útoku a odráželi tím útok nepřátel. Po několika málo hodinách byla vlajka uloupena. Hra skončila naším vítězstvím.

 

Málem jsem zapoměl. Před těmito hrami se konala hra ještě jedna. Oni byli v opevnění a my je měli dobít. Šli jsme právě od ony vodárny. Bylo k nám přiřazeno ještě pár hráčů. Když jsme pomalu postupovali k nim, rychle jsme odcházeli na mrtvoliště, kde jsme se sešli během třičtvrtě hodiny všichni. Od nác byl nejúspěšnější, myslím si, právě Rommel. Pamatuji si, že nepřítel, který mne zasáhnul vzal se mnou ještě další tři, než se zjistilo, kde se ukrývá. Poté ale zasáhl další dva hráče a na této straně nám už nikdo nezbyl. Pak až začala hra o vlajky.

 

Po získání vlajky akce skončila. Sešli jsme se, udělali společné foto a pro některé už vše skončilo. Někteří ještě šli do místní hodpůdky na oběd a ještě pak na kávu. Nasedlo se do auta a jelo domů, pak každý trávil zbytek dne po svém.

Airsoftová akce – Trávčice Silvester 09/10

 

Už uběhlo pár měsíců od onoho námi tolik milovaného dne nesoucí název Silvester. Den, který není jen posledním dnem v prosinci, ale den, který je koncem celého roku. Vy jste se určitě sešli se svými kamarády, partnery a rodinami. My ale nejprve hráli airsoft. Jednou za rok a to právě o Silvestera se v Trávčicích koná vyjímečná a neobvyklá airsoftová akce. Jelikož se jedná o prostory dlouho nefunkčního kravínu, nelze se tam sejít v obrovském počtu. Ideální počet hráčů v těchto prostorách je asi třicet až šedesát. K dispozici tam máme tři budovy o cca 500 metrů čtverečních a také malá vrátnice. Bohužel si tam neužijete ten pravý Silvester, protože je tám zakázána veškerá pyrotechnika. Důvody jsou takové: před rokem si nejmenovaní hráčí přinesli opravdu unikátní dýmovnici, která kouř rozprostřela téměř po celém kravíně. Hned se tam byl podívat starosta obce a myslím, že měl sebou doprovod policisty. Minulost nechme minulostí a pojďme se zpět zabívat Silvesterem námi prožitým 31. 12. 2009.

 

Tato akce byla ohlášena už rok dopředu. Mohli jste si o této události také dozvědět na stránkách www.armynet.cz. Akce měla jen pár podmínek. Jednou z nich byla účast bez užívání pyrotechniky, důvody jsem Vám sdělil již výše. Další podmínkou byl příchod v přestrojení. Podle podmínek nikdo nesměl přijít ve vojenské uniformě. Jednalo se o ,,maškarní“ airsoftovou akci. Tři čtvrtě roku jsem tvrdil, že se na této akci určitě neukážu, ale v tu čtvrtou a poslední část roku za mnou přišel dobrý kamarád a kolega z týmu s tím, že by se akce i se mnou rád zúčastnil. ,,Ale za koho tam půjdem?“ zeptal jsem se. ,,Já nevím, ale snad ještě něco stihneme vymyslet“, odpověděl mi. Já se ho zeptal, zda-li si ještě stále pamatuje humorný film Velcí bratři, v kterém má hlavní roli Sheaun William Scotte, kterého určitě všichni znáze z prvních trí dílů Prci, prci, prcičky pod jménem Stuffler. V tom filmu Velci bratři se totiž jedna malá skupinka hráčů Larpu při akci vydávala za kapelu Kiss, kterou si rád alespoň občas pustí ten, kdo má dobrý hudební sluch. Najednou se ho zmocnil smích a paložil mi otázku. ,,A ty si myslíš, že se takto dokážeme namalovat?“ a já mu odpověděl, že s nemalým snažením se to dá zvládnout.

 

V den, který se akce konala, jsem stával už v osm hodin ráno, abych se do desáté hodiny stihl připravit. Oblékl jsem si uniformu, vzal si něco k snědku, pití, střelivo a vše dal do tašky. Poté následovalo stání před zrcadlem a líčení se jako nějaká slečna ,,barbie“. Před sebe jsem si položil fotografii hard-rockové kapely Kiss a začal se líčit. Nejprve jsem si celý obličej namaloval, nebo spíše natřel bílou barvou na obličej. Poté jsem vytáhl tužku na oči a namaloval se tak, akych vypadal jako bubeník z Kiss. Kamarád se nalíčil jako Starchild. Všechno jsme měli připravené a tak jsme si vzali batohy, taktické vesty a zbraně a nastal čas vyrazit na místo konání akce, tedy do Trávčic.

 

Do Trávčic nás odvezl jako obvykle můj děda se svým novým Fordem Focusem Sedanem v červené metalíze. Když jsme pak po svých došli na místo setkání, spatřili jsme něco naprosto nevýdaného. Polovina hráčů byla bez kostýmu a my byli za šašky. Po pár desítkách minut přijel velitel jednotek Imperio Wiktoria (Wikingové). Když jsem pozoroval jak přijíždí, všiml jsem si, jak na nás ukazuje a směje se, ale to já nebral špatně, ale právě naopak. I sám sobě jsem se smál. O Silvestera by se přece lidé měli jen bavit.

 

V Trávčicích se ten den ukázali očím veřejnosti Kissáci, Mikulášové, Santa Clause, členové Kukluxklanu a nějací pracanti v montérkách. Také tu ale byli nějací nejmenovaní týpci s afrem na hlavě. Bohužel polovina lidí opravdu přišla bez kostýmu, jestli akce měla nějaké zápory, tak to právě občasné neuznání zásahu, hádky a účastníky bez kostýmu. Jinak se akce celkem vydařila. Každý se zasmál a zahrál si airsoft. Mohli bychom si o Silvestera přát i něco jiného? Já myslím, že ne (kromě vášnivého sexu se sexy blondýnou).

 

Žádné vynikající momenty, které by stály za řeč, se během akce neodehrály, nebo jsem si jich alespoň nevšiml. Dalším mínusem byla neaktivita několika hráčů, ale s tím se setkáme asi všude. Nevidím jediný důvod, proč článek už neukončit, informací sice dost není, ale za to se omlouvám, šlo o popsání akce vlastními očima, a proto Vám děkuji za věnovaný čas a doufám, že článek neshledáváte tím nejhorším.

Galerie obsahuje pouze 1 obrázek.

Wiking Tournament

 

30.března 2013 se ve Skrytíně konala dlouho připravovaná a očekávaná akce Tournament. Jednalo se o start nové éry airsoftu, nové série našeho týmu, naší rodiny, nás Wikingů. Akci dávali dlouho dohromady náš generál Rommel a Gabriel. Připravovali akci pro nás dlouho a vyplatilo se. Světe zírej.

<photo id=“1″ />

Akce se zúčastnilo 15 Wikingů a pár Peacemakerů, sešlo se nás něco málo přes dvacet. Nutno dodat, že dva Wikingové si přivedli i své krásné Valkýry. Ještě ta Valhala a bylo by to se vším všudy. I když nějaký ten alkohol chyběl, ale tak chceme hrát rozumě.

 

Před rozběhnutím akce se zavedl důležitý Briefing. Vysvětlili se role kontrolorů, úkoly a systém bodování. Byly čtyři skupiny o počtu 4 – 6 členů. Šest členů byla vyjímka (zdravotní stav jednoho člena). Každá skupina měla svou barvu, své tři vlajky, na kterých byly tři nebo čtyři fragy. Byly tři úkoly, během kterých se měly získavat za úspěch body. Tým s nejvíce body samozřejmě vstane přede všemi jako vítězná skupina. Skupina Wikingů opravdu připravených na cestu do Valhaly. Na mapě s vlastní vlajkou a startem byly označeny i případné mrtvoliště, kde se skupiny museli rychle vrátit do hry zas jako skupina. Platilo přísné pravidlo skupiny, kdy nikdy nikdo nesměl svou skupinu opustit.

 

Prvním úkolem bylo vyrazit ze startu a získat fragy nepřátel. Zde šlo hodně o využití terénu a strategii, kterou si skupina zvolí, šlo o ukázaní hodnot, které hráč airsoftu jako člen skupiny má. Druhým úkolem bylo získání osoby v budově, kdy byla možnost při odvedení nezasažené této osoby na stanoviště získání bonusu. Bonusem byla mapa, na které byly zvýrazněny všechny vlajky nepřítele i vlastní. Skupiny se musely snažit co nejrychleji získat co největší počet vlajek a fragů, aby měly dost bodů na vítězství. zde hráli velkou roli kontroloři s mapama, kteří měli s členy skupiny vymyslet postup. Jak vymyslet systém postupu, aby se nasbíralo co nejvíce? To bylo úkolem pro mozky lidí, kteří chtěli vyhrát. Každý se předvedl, jak mohl.

 

Bodování:        Vlajka               30 bodů

                        Frag                 10 bodů

                        Zasažený hráč  1 bod

                        NPC postava    10 bodů

                        Odvedení post. 30 bodů

 

Skupiny IW zabraly první dvě pozice (414 a 368 bodů). Poslední pozice patřila skupině s něco málo přes 200 bodů.

 

Série začala tímto dnem. Uvidíme se do budoucna na této velkolepé události, kdy je o co stát. Hra probíhá nepřetržitě s adrenalinem v krvi a v pohybu. Zastavit znamená ztratit čas a to zas ztracení možnosti získat vlajky, fragy, body. Také bylo důležité, aby členi hlídali své spolubojovníky, postupovali dle své strategie, protože nechat se zlikvidovat znamenalo taky značnou ztrátu času a připsání bodů nepříteli. Akce byla plná takové zábavy, kterou si neprojdeme moc často.

 

Můj názor je, že i kdybych zapoměl na to, že je to jen generální zkouška, tak šlo o opravdu kvalitní zábavu a způsob jak dostat do těla díky počasí a hlavně terénu v jednom místě. Plocha byla na ten den upravena pro počet členů a počasí, příště to bude o dost více než 500 metrů čtverečních. Nemám co akci vytknout. Nebýt počasí a toho, že je to jen zkouška, snad to, že vlajky by neměly být tak hustě rozmístěny u sobě, kdy na stopadesát metrů byli  vlajky tři.

 

Rozhodně přeji mnoho zábavy a zalíbení si tohoto projektu do budoucna. Nestydím se říci, že tu postavíme základy a celou budoucnost severočeského airsoftu, my se ukážeme ve světle se zbraní nad hlavou, my dáme smysl hře a životu airsofťáka. Tímto děkuji všem zúčastněným, kteří se chtěli podílet na testování tohoto projektu a našim dvoum velkým hlavám Rommelovi a Gabrielovi za jejich zápal pro vymýšlení něčeho tak velkolepého. Ať se nám daří i dál.  Awe Wiking.

 

Kdo se chce bavit a zažít něco nového a případně si projít pak celou sérií, ať neváhá a připojí se pak v první ostré verzi.

Rozhodně Vám je pojem airsoft už známý, což je důvodem toho, že zde tento termín nebudu znovu rozebírat. Dnes Vám budu vyprávět o svých zážitcích z vyjímečné airsoftové akce konající se v Trávčicích na námi tolik milovaný Silvester. Silvester je vzácný den, den, kdy se setkáme s přáteli, den, kdy uvítáme jeden druhého v novém roce, který pravděpodobně prožijem podobným způsobem jako rok předchozí. Říká se:,, Co na nový rok, to po celý rok“. Ne vždy je to pravda, ale hráli jsme airsoft a hrajeme airsoft! Ale to tu teď mluvím obecně o Silvesteru, hlavní roli v tomto článku má airsoft ve spojení právě s tímto dnem.

 

Tato akce byla napsána několik měsíců, né-li celý rok, před zahájením na stránkách www.armynet.cz v kalendáři akcí. Toho si také všimla spousta airsoftových nadšenců a účast byla více než dostatečná. Vlastně přišel takový počet hráčů, že se jednalo o velké mínus této akce. Bylo tam hráčů tolik, až to bylo nepříjemné. Zkrátka se zde může použít přirovnání a ptáte se které? Bylo nás tam jako sardinek v konzervě! Sešlo se nás přesně 144. V Trávčicích nám je propůjčen starý, dlouho nefunkční statek, abych byl přesnější, jedná se pouze o kravín. Nejedná se o prostor vhodný ke hře, které se zůčastní takto hojný počet hráčů. ,,Jedná se o vyjímečnou událost, tak proč to nepřekousnout a nejít hlava nehlava do toho se svou manuální brokovnicí M3000 od Cyber-Gun“ řekl jsem si, nabil jsem zásobník dvacítkami kuličkami Excell a šel jsem na to!

 

Akce se konala o Silvestera, proto byl přichystán celkem legrační způsob hry. ,,Přilepíme si trochou izolační pásky nafouknuté balónky k hrudi a zádům. Balónky na těle nepřítele se stanou vaším cílem. Bouchne-li Vám nebo jen ulítne jeden z balónků, jdete na mrtvoliště“. Takový byl tedy plán akce. Nápad to byl opravdu dobrý, ale nepočítalo se s tím, že balónky jsou nějak odolnější než jak si každý myslel. Během této hry šel každý sám za sebe, což dodalo hře ten správný odstín. Já osobně jsem se pohyboval po krajních stranách areálu, i když si myslím, že tentokrát bylo úplně jedno, kde se pohybujete. Pohybovat se v tomto místě mezi více než stovkou lidí nebylo snadné, ale legrace si užil každý až dost, alespoň si to tak myslím.

 

V tento den se opravdu nikdo nenudil. Já se dostal do přestřelky jen jednou a to do té za celý den skoro nejkomičtější. Pomalu jsem postupoval vpřed, když najednou přede mne z rohu budovy vyběhl jeden z hráčů. Jednalo se o staršího muže ve věku přibližně šedesáti let. Měl dlouhé šedivé vlasy a také středně dlouhý plnovous. Na sobě měl tmavomodré džíny, šedý svetr a maskáčovou vestu, která se hodila spíše pro rybáře nežli hráče airsoftu. Postavil se přede mne, rychle mne spozoroval a zdvihl své ruce, ve kterých držel velmi elegantní a ne moc výkonnou AEG MP5. Začal mi pálit do balónku, který jsem měl přilepený na hrudi automatem a já se jen koukal, jak se kuličky legračně odráží od mého růžového balónku a balónek ne a ne chtít bouchnout. Sem tam mne nějaká odražená kulička zasáhla do obličeje, ale ani to neštíplo, přitom do mne nepřítel pálil ve vzdálenosti přibližně deseti metrů. Já se jen smál, natáhl jsem brokovnici, zamířil a zasáhl jeho balónek. Nic, po zásahu se nic nestalo, ,,dědek Mrazík“ do mne stále pálil tou a samou dávkou ze své MP5 a já zas do něho opakovaně svou brokovnicí. Můj nevinný smích se vyklubal v bolestivý a dusivý záchvat smíchu tak silný, že jsem začal plakat.

 

Náhle nám do zad začalo pálit pár jiných hráčů, ale opět balónky nechtěli bouchnout. Já rychle vzal nohy na ramena a utekl jsem tak rychle, jak jsem jen mohl. Zaběhl jsem do budovy vedle a spatřil jsem svého bejvalého kolegu z týmu Markuse, jak běhá s nožem v ruce. Markus je ,,mentálně oslabený“ v dobrém slova smyslu. Zkrátka je to komická postava s opravdu dobrým smyslem pro humor, který se stal už jedním ze standardů akcí v Trávčicích a ve Skalici. Koukal jsem na Markuse, který s dvaceti centimetrovým nožem v ruce běhá k ostatním hráčům a propichuje jim balónky. Na jednu stranu to byla zábavná podívaná, ale na druhou stranu se jednalo o hloupý čin, kterým ohrožoval ostatní hráče na životě, nikdo nic ale neřekl. Když jsem se ho zeptal, proč zde takto běhá s nožem, mi odpověděl takto:,,Někdo mi ukradl můj balónek tak jsem se naštval a proto jejich balónky teď kuchám nožem“. Markus je zkrátka Markus!

 

Když už i zbytku hráčů došly nervy, sešli jsme se na mrtvolišti. Tam nám bylo řečeno, ať si slepíme ze zad a hrudi stále nafouknuté balónky a na povel je pustíme a během toho, co se plynule vznáší do oblak, že máme do nich pálit svými airsoftovými zbraněmi. Byl Silvester a proto nebylo na škodu si zadovádět stejně jako ve veselých dětských letech a proto jsem do vznášejících se balónků pálil tak rychle jak jen to šlo. Žádný balónek ale opětovně nebouchl.

 

Po této blbince, jsme si párkrát zahráli klasický airsoft do vyhlazení týmu nepřítele, popřáli si šťastný nový rok a šli každý sám domů nebo se skupinou do hospody.

 

Děkuji Vám za věnování toho mála času a za přečtení. Doufám, že jste se alespoň trochu zabavili a že nelitujete času věnovanému tomuto článku.

První společná akce NBD Wiking a nového teamu ze Žatce.Akci už od začátku provázely komplikace členů a jejich rozhodování jedu či nejedu a následné odřeknutí účasti.

Teamy-NBD WIKING-Rommel,,Speedy,Bery,Sendy,Krána,Jarda“SOG“,Frosty

4.GSK Wiking-Peter,Aďa,Lukas

KSK Žatec.Kain+3

Lounský digital-4

0600-plánovaný odjezd z Ltm byl zmařen Mušketýrovým přichodem z hospody. Vymlouval se že z hospody vyrazil včas, ale po zhodnoceni jeho stylu chůze a tanečniho kroku který by mu mohl zavidet i mistr světa v breakedance sme jen zírali že vůbec došel…. Závidění hodná situace, protože čas je naplánován s pouze s 20 minutovými intervaly,abychom byly všude včas.Nakonec vyjíždíme ve 0645.Cestou nabíráme další bramborový brigádníky „4.GSK Wiking“z Loun a v Postoloprtech KSK Žatec a Lounský digitály který už tak nějak měli kuličkovej absťák a střileli už i na parkovisti jen tak naprazdno beze zbrani jen aby nějak zahnali krvežižeň po boji…
0800-Těsně před Chomutovem další kolize v podobě hořící gumy Mušketýrova auta. všichni sme si mysleli,že to zase Speedy blbne a že odpalil dýmovnici.. ale zmenšující se silueta jejich auta v zrcátku nás přesvědčovala o opaku… Tak tohle byl zásek na 3/4 hodiny u nedaleké benzinové pumpy.Nakonec se plahočíme do Jáchymova s 2 hodinovým zpožděním.Před námi se otevírá opravdu nádherný pohled na zdejší krajinu,která nedává tušit,že tu někdy trpěli političtí vězni v uranových dolech.

  Pokud se někdy vydáte cestou do Mariánské z Jáchymova tak je to docela peklo,žádná značka atd.navigace měla taky co dělat. V jednu chvíli jsme podle ní vyjeli i do pole a jeli jako motorovej člun řekou… 0945 konečně dorážíme na místo srazu.Po vystrojení se přesouváme do bývalých budov Uranových dolů. [
Akce začíná cca asi po 30 minutách po rozestavění hlídek a umístění raketové základny. 1.Mise nalézt a zlikvidovat minometné hnízdo nepřítele.Ovšem na místě nikdo nikdo nebyl,tak pokračujem dále v hledání až se najednou hlídka s minometem objevila na cestě a po pár minutách střelby se s většími ztrátami ztahuje zpět na základnu.Náš úkol byl splněn s úspěchem a vracíme se zpět. 2.Nepřítel sonduje kolem základny a občas vystřelí,stáhne se.Bez větších výpadů je nadále klid. Aktivita byla na druhé straně spíše 20%. Proto s vybranými jdu na průzkum okolí,kde je až nezvyklý klid. Při cestě zpátky berem jednoho zajatce.
1400-první úkol je dopravit na nosítkách raněného do sektoru pro vyzvednuti helikoptérou.  Na mistě a z místního materiálu udělaných nosítkách nacházime takovýho metrákovýho borce, že sme fakt zvažovali zavolat do radií a televize nova varovaní o přeprave nadrozmernýho nákladu… to vite.. aby na ceste nebyl pak zmatek a kolony… první potiže už byly při jeho zvedaní.  Našli se chtě ,nechtě 4 dobrovolníci… tři dva jedna a… ZVEDÁME! zařval někdo z nás a všichni jsme se vzpříííííííííííííímili… letmý pohled na raněnýho nám dokazoval že jeho těžká dvoupulková prdel byla jeste niž než když lezel na zemi… po drobný úpravě megagumových nosítek se nám to povedlo a za navigováni Frostyho sme se dokázali vypotácet z baráku až na cestu kde hned byla kouřová… všichni sme si utřeli z čela pot a poponesli ho asi 100 m. od základny a konec.
Cestou nás napadli nepřátelé a raněný byl v koncích,což pro nás byla docela výhoda,než se s nim tahat po lesích.
1800-dalším z úkolů bylo nalézt a dopravit raněnýho pilota z nepřatelskýho prostoru na základnu.Bez jakýchkoli potíží byl nalezen a dopraven do bezpečného prostoru,kde na nás čekaly expediční síly které náš ústup kryly až na základnu.
3.Hromadný náběh naší základnu,která už v tu chvíli byla značně oslabená pro nedostatek tekutin vyvolal hromadný výjezd motorizovaneho oddilu dolů do města pro zásoby a hlavně pitivo. akurat že si zvolili trasu snad kolem všech hospod a nevěstinců,ktere v okoli byli.. Zhruba dvě hodiny odrážíme jejich nátlak.  Akce byla zakončena nechutným postupem některých pirátů,kteří ani nevěděli co je to airsoft. Až na tuto čtveřici pitomců se akce vydařila na výbornou.

nolink]

Konec stál fakt za to. Jedem takhle domu a najednou Mušketýrovi zhasne auto a ne a ne nastartovat auto je asi tak po 20 km jízdy Speedy s helmou na hlavě se zase zhostil svýho bojovýho úkolu regulovčíka a odběhl cca 50 metrů za nehybný tři a půl kolový peugeot. řízení dopravy mu fak álo protože žádna kolize s vozidlama nenastala i když nám jeho styl řízení dopravy čas od času připomínal dirigovani česke statni filharmonie a někdy útok roje sršáňů na jeho osobu… že sme,ale vojáci tak sme se nějakým bojovým pokřikem ztmelili dohromady a to musketyrove BVP (bytelne velky peugeot) odtlacil na nejblizsi parkoviste aby nebranilo ostatnim ridicum v jizde…
Po nějakém čase bádání, šroubování a prohlížení snad všeho co v tom aute bylo se rozhodne zavolat asistenční službu,která po nějakych těch minutach, teda spiá hodinách dorazí s mylnou informací,že chce odtáhnout alespoň do Loun. Takhle tam stojim a cca po dvou hodinach se podruhé ptám,koukali jste na pojistky? Kývavý pohyb Mušketýrovy hlavy a odpověď byla ano všechny jsou v pořádku,nic na nich není. Tak mi to nedalo a otevřu pod volantem skřínku a ejhle ji mršku prasklou.Tak jsem ji vytáhl našel v sáčku novou a opatrne jsem ji vtlačil mezi ostatni. Otočim klíčkem v zapalování ,zabublalo to ,zaskřípalo to ,naskočilo to…
Frajer od odtahovky zakulil očima,které nám připomínaly hraci bednu z bubnama na kterých naskocilo BAR BAR BAR a měl hned po kšeftu se slovy no i to se stává. o to lepši byl pohled na Musketyra… Nemusim zde nikomu popisovat jeho výraz jak vypadal před tim šoférem z odtahovky. Ano máte všichni pravdu,měl barvy duhy a jeho ksicht by si mohli v Český televizi zapastelkovat a dat ho jako monoskop po skončeni vysílani… jeho ostuda byla tak velka ze se malem propadnul až do Východniho Německa…. to by pro něj byla jen výhoda protože tak rychle átolu razící stroj na zemi ještě není… takže zůstal pěvně stát na zemi i když malej jako mikrob… Dále jsme jeli stylem „akce pojistka“.
Nevim kolikrát to slovo bylo za dobu jizdy vypuštěno z hub ostatních bojovníků za svobodu pullitru, ale to už snad ani nikdo nespočítá…. jízda pokračovala dál v perfektní pojistkové náladě a se všema hnatama ven z oken aut. Nějak nas ani nemrzelo že když Petr cpal svý 43-ky kanady ven z okna na přednim sedadle tak ukop kryt od zpětneho zrcátka…
V před nami jedoucim bytelně velkým peugeotu bylo asi poměrně vedro protože Speedy se zase rozhodl schladit si svý dvě upocený půlky na kterých seděl v proudu ovívajiciho větru kolem auta… no…. pohled nic moc ale mužu říct že mi to drobec připomínalo polohnědý západ slunce… fakt teď nevim čim to tehdy bylo…. po chvili se ale mezi nás a BVP vtlačil nějakej inteligent s Fordem tranzit a ne a ne se ho zbavit… nakonec se to povedlo. Sám se asi nemohl divat na Speedyho pozadí tak ho raději předjel… to už jejich posádka mezi tim stihla nafouknout šprcku značky durex kterou Speedy pořád nosí na akce a komentuje to slovy KDYBY NÁHODOU…. pověsili ji na anténu a ta tam chvilku hrdinně vlála na počest vracejícího se teamu Wiking…
A najednou jsem se ulek protože kolem nás něco prosvištělo a já si myslel že to byli Speedyho spoďáry ,ale pak když jsem viděl rychle brzdícího Mušketýra ,tak mi došlo ,že to byla asi anténa na,který ta vlajka vlála… pak už bylo videt jen jeho hmatový úkon na místě kde před chvíli byla anténa a jeho monoskopický výraz tváře…. pak už jizda pokračovala v poklidné náladě až domu…. ale byla to aspon nezapomenutelná dávka smíchu a nářez nálady od jednoho z nejvic bojovného teamu v severnich Čechách….

OPERACE BITTER ARTIFICE:

Akce na východě Čech kousek od Trutnova.

Velitelé teamu: Rommel v zastoupení: B3n7s3k

Za Bohemia truppe-Speedy,Otar,Markus,Jacky,Frosty,Gábi,Freon

    Norman truppe-Rommel,Sendy,B3n73k,Mick

Gebirgsjäger regiment-Máca,Conneley + 1

AKCE

Ve 1300 je sraz v plné polní na dolním nádraží a vyrážíme rychlíkem směr Trutnov.Po cestě k nám dosedá ve Štětí Sendy a při přestupu V Nymburku B3n7s3k a hurá do cíle naší cesty kam dorážíme kolem 1800.Na místě na nás čeká odvoz od našich.kolem 1900 doráží i náš poslední člen Gábi.

OTAROVO POJETÍ 

Já na to seru kurva. Honíme se tady jek debilové po horách a jedinej kontakt je blbě čumící bejk.“ Tak tahle věta by mohla zastat celý report z téhle akce.

 

Mohla by kdyby po pár vteřinách nebyl skutečný kontakt a nezačala přestřelka. Křik, dýmovnice a nepřátelský ústup.

 

O dva dny dříve:

„Markusi ,sem ti něco slíbil ve vlaku viď?“ Řekl Otar a začal si sundavat svou výstroj. Přeci jen střepinová vesta je při kickboxu trochu na obtíž.
I marek se začal připravovat na malý přátelský boj. Kamery na mobilech se rozběhli a Sendy obratně zahlásil nastupující bojovníky.

Během pár vteřin padli první rány. Marek trochu zaskočen prvním kopem do úrovně kyčlí začal protestovat. Během pár dalších ran ho Otar přesvědčil že v kickboxu to tak má být.
Netrvalo to dlouho a Marek ležel na zemi se slzami na krajíčku. To mu ovšem nikdo nemůže mít za zlé. Poslední a rozhodující kop byl totiž skutečně rafinovaně mířen do … rozkroku.
Otar se nahnul k Markusovi: „ Nebolí to moc?“
„Ty pičo“Odpověď řekla vše.

Podvečerní idilku jen dokreslovala sada plážového tenisu a létající talíř. Kdo měl chuť tak popíjel pivo a jedlo se co hrdlo ráčilo.

Každá idylka ale jednou skončí. Po hodině „vegetu“ se začali sjíždět protivníci. Nálada se utlumila. Už při prvním pohledu bylo jasné s kým máme tu čest. Kamené tváře bez výrazu a nápis Delta na rukávech.

„Bacha na ně ,vypadaj fakt vostře“ Zaznělo ironicky z hloučku opodál sedících wikingů.
Po krátké rozmluvě s velením Rommelem (za asistence pár zvědavců) . Se začala jednotka balit k ochodu do nedalekého lomu. S trochou toho nespokojeného hlučení kvůli těžké bagáži se Wiking připravil na přesun. Rommel nahnal jednotku do tvaru a „Amíci“ vyrazili. Jako jediní totiž věděli kde to je. V téhle chvíli se to nezdálo jako nic zásadního ale jak se mělo později ukázat ,to ,že „věděli jen Amíci“ se stalo alfou a omegou celé akce.

Cesta skutečně nebyla dlouhá. Sto metrů a bylo po všem. Změna prostředí byla ovšem radikální. Z štěrkového plácku před jakousi betonovou barabiznou jsme se ocitli nad hladinou zatopeného lomu. Na protější straně se do výšky tyčily stěny lomu.
Místo mohlo být sebekrásnější ale bezúčelné stání s bůh ví jak těžkým baťohem na zádech , to rozhořčí kde koho. Wikingové se zkoušeli hecovat kdo vydrží stát déle a nešlo ani o to jak to měl kdo těžké ale o to jak nesmyslné to stání bylo. Nakonec podlehli všichni a celý Wiking se sesypal na několik hromádek. Cigarety a klábosení vyplnili čekání. Kamenitá země ale neposkytovala příliš pohodlí.

Ze tmy se znenadání vynořili další jednotky… A němci to rozhodně nebyli..

Pokračování příště….
 

SOBOTA

0345 Ranní vstávání nebylo opravdu chutné.Změna scénáře a jediné slovo velitele našich skupin dokázalo rozladit většinu naší strany.Tady na tu kótu se musíte dostat z téhle strany,to byla jediná a bohužel poslední slova,která jsem od něj slyšel.Věci do auta a hurá na tůru po kopcích Krkonoš.Cestou míjíme opuštěné pevnosti a nepřítel nikde asi po hodině první kontakt a pár nepřátel šlo do kytek.20 min. odrážíme nepřítele s jedinou ztrátou a postupujem nehostinou krajinou kolem mrtvého jezera hledat nepřátelskou bázi.Problém navstává v okamžiku kdy potřebujem bližší info,zákaz používání Pmr,tel.atd.Nám dosti svazoval ruce.nemůžem tak rychle jít k našim a zasáhnout nepřítele ze zadu.Špatná organizace nás brzdila po celou dobu postupu.1000 telefonický kontakt od někoho z našich a nesrozumitelné vyjádření místa kam se máme přemístit dopadl tak,že po krátké pauze a doplňení sil na další cestu probíráme další postup.V dáli v zatáčce se vynoříli ustupující nepřátelé,pomalu a po s formování do rojnice jsou zatlačováni zpět.1300 velim přesun na bázi.1415 náhodně s Mácou nalezneme bázi nepřátel.Org.akce dává nové souřadnice k přesunu na kótu Baba,vzdušnoučarou cca 4 km.

 Autem jsme přepraveni do míst kde se nachází tvrz Stachelberg.Po zorientování je dán povel k postupu pod  kótu Baba.Vytváříme novou bázi naší skupiny.Z úpatí kopce je slyšet hukot,střelba a výbuchy granátů,okamžitě je větší část divize připravena vyrazit do vrchu a zasáhnout do bojů.Žel jsme na kótě už nikoho nenašli,za soumraku se otáčíme směřujem k návratu a v zádech nám dýchají zbloudili Ámíci,následovala krátká přestřelka.Po zbytek dne jíme a pijem co hrdlo ráčí.

NEDĚLE

 

za rozbřesku a po snídani balíme a vyklíme pozici a jdeme směrem k pevnosti,kde vniká pár fotek.usuzujem,že do těchto končin znovu zavítáme a tu tvrz projdeme celou.Zážitky z víkendu byli takové,že jako výlet to bylpovedený,ale velení naší strany jaksi zapomělo dávat rozkazy a hrabalo si na svém.Pro nás ta akce byla ponaučením a bohatou zkušeností.Celá akce hořela jenom na komunikaci.

FB autoconnect



Forgot?
Registrace