Trénik na Wicher

Tréninková akce pro WICHER 19.3.2011

Všichni si již všimli, že za okny už není sníh a zima už taková rozhodně není. Za okny zas pořád dělá humbuk otravné ptactvo, ale s tím asi nic nenaděláme. O čem to tu mluvím? O začátku další airsoftové sezóny, které si určitě díky úsilí našeho velení a naplánovaným akcím užijeme.

V 9:00 jsme se měli sejít u Horního nádraží v Litoměřicích, čekal jsem teda větší účast, ale tak dá se pochopit, že ne každýmu se nějaký termín hodí. Na místě jsme se pozdravili jak se patří, přivítali jsme nové členy, výbavu vhodili do kufru vozu a mohli jsme vyrazit.

Auta jsme nechali na Varhošti a pak jedna skupina byla odvezena do Tašova u křižovatky. Tato skupina byla složena z čelnů: Rommel, Benny, Hudik a samozřejmě moje prokletý ruce taky nesměli chybět, takže i Mett se měl ukázat. Cílem tréninku bylo si oživit a nebo získat zkušenosti v orientování se v mapách, navigaci a hlavně v komunikaci. Pomocí těchto tří vlastností týmu se měla každá skupina dostat do cílového bodu, kterým byla vesnice Čeřeniště. V blízkosti tohoto bodu jsme měli vypátrat druhý tým a v případě nutnosti jej zlikvidovat. Zatímco druhá skupina vyrážela na místo, mě a Hudikovi vysvětlovali Rommel s Bennym jak pracovat s mapou. V tom všechny překvapila moje vlastnost magnetizování buzol. Ať jsem vzal do ruky číkoliv buzolu, ručička ukazující sever ukazovala jinam. Po chvíly se to však změnilo a mohli sme vyrazit, potom co jsme si nastavili naše buzoly na směr vedoucí k cílu.

Rozdali jsme si volací znaky a já s Hudikem jsme měli Rommela a Bennyho vést do cíle, zatím co oni nám kryli záda. Se skupinou jsme postupovali z Tašova směrem ke Kamennému vrchu, kde jsme se dostali k vesnici jménem Němčí. Byl jsem vyslán na horu lesem na průzkum, kdy jsem měl v případě nahlásit kontakt. Na nikoho jsem nenarazil, pak jsem ohlásil skupině, že dál postupovat nemohu, protože na obou stranách byly školky a mezi nimi vedla zcela nekrytá cesta, kde bychom byli snadným cílem. ,,Čtyří mouchy jednou ranou!“, takovou radost jsme jim udělat nechtěli. Snažili jsme se školku ze spoda obejít, když v tom Rommel spatřil skupinu lidí, mysleli jsme si, že se jedná o nepřátelskou skupinu, na konec se ukázalo, že to byli civilisté, ale před tím zjištěním to zavinilo velký zmatek jak v naší skupině tak i ve skupině postupující od Varhoště s členy jako Gabriel, Čermi, Barry, Rey, Hrůša, Coudy, …….. Při komunikaci se ani takováto chyba nevyřešila, mysleli jsme, že jsou těsně vedle nás, už jen proto, že jejich konverzace byla krásně slyšet i v našich vysílačkách. Několikrát jsme tu oblast prošli a stále nikoho jsme nenašli.

Poté, co Rommel s Bennym přišli na to, že jsou úplně jinde, postupovali jsme cestou přimo do Čeřeniště, kdy nám po cestě druhá skupina oznámila, že se nachází na Babinském vrchu, místo ležící mimo hrající prostor. Proto jsme vyšli na cestu k druhé skupině, kdy už nás vedli Rommel s Bennym. Na Babinském vrchu jsme se setkali s druhou skupinou, kdy jsme si mohli odpočinout, posvačit a dobít zásobníky municí.

Po pauze jsme si dali krátkou hru, kdy byli Rommel s Bennym na dobrých obranných pozicích, ale byli poraženi, náhle mi došlo, že Hudík tu celou dobu pobíhá s nefunkční zbraní, takže jsme byli ve značné nevýhodě, hlavně potom, co novému mladému členu Pavlovi došla ve zbrani baterka. Zůstal jsem sám. Podařilo se mi spozorovat tři cíle, ale jen jeden zlikvidovat. Byl to Gabriel. Náhle slyším ve vysílačce ,,pomalu se koukni do leva“, otočil jsem se a spozoroval nepřítele. Hned jsem to schytal dávkou do stehna. Mimochodem díky za fleky, fakt to štíplo!

Po konci jsme šli zpět k autům, kde jsme se rozloučili a prohlásili jsme akci za ukončenou.

Nevím jak akci vidí ostatní, ale já si myslím, že trénink účel splnil. Sice se něco popletlo, ale mě trénink byl rozhodně přínosem. Jen chci poděkovat Rommelovi, že mě chtěl u sebe ve skupině.