Czech airsoft team
Czech
akce 2017

DOSTUPNÉ AKCE
Leden
 21.01.2017 - Call of War-Flagellum/Get
Ace

Únor
  11.02.2017 -
Call of War-Flagellum/Capture of Flag
Březen
04.03.2017 - Call of War-Flagellum/Secure
of Flag
Duben
 30.03.-02.04.2017 -
Border War 9 - Dog of War
 29.04.2017 -Zaragua - 9 hour
Květen
 11-13.05.2017 - Sturmfalke "Poland"
Červen
 Call of War - Zombie apocalipto"LARP"
Grom
Červenec
 19-23.07.2017 -
Protector XIV
Srpen
 Zaragua
Září
 03.09.2017 - Operation
Invisible 3
 30.09-02.10.2017 - BW BO
Říjen
 Call of War
Listopad
Call of War

2011

Malé shrnutí za akcí-

Jelikož se jednalo o nám velice známou záležitost,organizátor mě osobně požádal,díky našemu zaměření guerrilovým stylem boje o ochranu generála Pavloviče,my jako hrdí vojáci dob minulých nabídku samozřejmě přijímáme,stávame se nájemnými žoldáky.

 V dřívějších dobách se akce účastnili speciálové z řad BW,opravdu elita v několika vytvořených bázích,nepřítel neměl určitě šanci na takové operace a v takovém rozsahu jako tomu bylo dnes.Hlad po nepřiteli z nás udělal doslova šelmy.

Velice dobře byl v povědomi názor,že rajská zahrada je jen sen,úkoly jsou jen pro NATO a my rychlým úderem přetnout plány v jejich postupu a v plnění.

 Terén skýtal tolik možností pro využití,který jsme využívali v plném doušku.

 akce:

?-2300:rozdělení úkolů,brief a seznámení s ostatními

2300-noční akce

        ODIN-noční postup na kóty se dvěma obálkami z toho jedna byla umístěna v cca 0200.Terén v tuto noční dobu opravdu tak náročný,že bez GPS se zamotáte a riziko úrazu je dost vysoké.Kóty lemovala z levé starany bažina,napájecí potoky do soustavy rybníčků.Trasa byla naplánována díky mapě pro její rychlost postupu a přistupu ke vzdálenější kótě,opak byl však pravdou,lesní cesta nebyla již reálná,cesta lesem bez odhalení nereálná,v cestě nám stál objekt,který na mapách není zakreslen.

První střet byl vlastně nástřel naší skupiny Kraken„černá Kočka“,jeden člen ztracen,nařídil jsem stažení a hledání alternativní cesty.Zpět došlo ke ztrátě dalšího člena při střetu s nepřítelem.Tudíž ústup a naplánování rychlejšího postupu po cestách k umístění je nemožný beze ztrát.Zvolena nejobtížnější varianta přes bažiny za pomoci GPS.

Bezpečnost především  motto akce,les skýtal polomy z let 2008,kdy se prohnal vichr,proto jsme šli opatrně.Kóta DOUBEK nalezena,obálka umístěna,postup na další kótu byl už docela diskutatibilní,v noci bylo riziko úrazu tak vysoké,že jsme přehodnocovali situaci jako dosti nereálnou.“strmé stráně,polomy,bažiny“.

Nařídil jsem ve 0400 ústup do báze pro načerpání sil na následují denní plnění plánů.

 

      THOR-celou noc podnikali nájezdy na bázi NATO a unavení protivníka natolik,aby druhý den neměl tolik operativních možností.Účinek se dostavil a slavilo opravdu svůj přínos v denní části

 

0600-0700  hodinka spánku,načerpání sil,snídaně v trávě,rozdělení úkolů a rozmístění v prostoru.

0700-1100-první linie obrany,držet co nejdéle,způsobit co nejvíce ztrát,rozdělit na menší skupinky a donutit je bojovat o jednotlivé body,zdržet je natolik,že dojde k demotivaci původního záměru.

 Jejich útok začal ukázkovým postupem,ústup byl taky ukázkový,podobný francouzům z války :-D.

Odražení útoků bylo dílem jejich v neschnopnosti koordinace celku.Postupovali pouze menší skupinky“teamy“ a to v nás probudilo lovce.Podle plánovaného ústupu ODIN ustupuje na hranici nově vytyčené Báze k ochraně generála,v tu dobu THOR vyčkává a čeká na signál vyrazit k útoku naNATO

 Vydávám rozkaz k útoku ze zálohy pro THOR,ODIN se vrací zpět do první obranné linie,v tu chvíli je pár teamů v kotli,THOR je nechtěně držen v ofenzivě.ODIN otevírá cestu pročištěním prostoru,vyzvedáváme raněné k ošetření a střežení místa ošetření.

 Podle původních plánů měla linie padnout z pohledu počtu na druhé straně během hodiny.Udrželi jsme linii přes 4 hodiny,než generál vydal rozkaz k ochraně báze a jeho samotného.

„ztráty na straně NATO byly tak vysoké,cca dle nahlášeného součtu asi 50 lidí což dělá 80% úspěchu.Na naší straně 3″THOR“ ze 13

1100-1200  ochrana Báze,soustředěný útok NATO na pozici,špatné podmínky k obraně budov kde není šance k úkrytu,ale i tak ztráty v NATO byly dosti vyskoké.Zasažení odcházíme na další BAZI“1″.

Generál nás povolává k jeho záchraně.Vyčištění cesty a budovy mu vytvořilo uličku k ústupu.

1200-1900  nové rozkazy a povely do nové situace.Javeliny nesmí vzlétnout,minomety nesmí ostřelovat báze.

Do 1330 opravdu dlouhá doba na to,než se začalo něco dít,využili jsme to ke krátkému odpočinku.

   1330-útočíme do pozic nepřítele ze zálohy a dělíme ho na malé skupinky,opět pár hodin zdržujeme při postupu na BÁZI 2.

V podobném stylu udržujeme akci až do jejího hořkého konce.Závěrečná bitva se měla odehrát na BÁZI 4,kde bylo vytvořeno stylové opevnění,NATO zastaveno v pozicích mezi“ BÁZEMI 2 a 3 „   zhroucení armádního postupu.

Poslední útok u BÁZE 2,kde se zakopalo cca 10-15 lidí pomalinku čistíme za podpory kulometu,který byl opravdu na svém místě.Ani ja se skoro neodvážil vystrčit hlavu z krytu.Do nekolika málo minut ležení vyčištěno za podpory jednoho kulometu.

NÁZOR 

skvěle postavená akce na příběhu,přijeli jsme s chutí a s dojmem,že ukážeme opět co v dílech 2 a 3.Onehdá za Armádu „Nord Böhmen Division Wiking“,Nyní za povstalce Černé Kočky.

černá kočka ukázala opravdovou mobilitu a dravost,všichni ukázali jak si ubránit svou zem před nátlakem,nezklamali jsme a jeli naplno aź do konce.

NATO ve mě budilo ze začátku elitní skupinu jako v dobách minulých.Bohužel jsme je donutili hrát Stalingrad,nesoustředili se moc na splnění úkolu,ale na naší devastaci.Lovit a nebýt loveni,hezká fráze a využití jsme opravdu našli.

Podle informací které mám byla ze 4 JAVELINŮ odpáleno pouze polovina a ještě k tomu z jiných míst.

Tedy za mě mohu říci,že po 4-ch letech se akce osvědčila jako velice hratelná a každý si roli vychutnal natolik,že do dalšího dílu se připraví s náležitou chutí.

 

 Už teď mám dost nápadů pro příběh na pátou řadu.S org.je naplánována spolupráce i pro další akce.

 

SJ IV  nezklamal za což akci dávám 8 bodů z deseti.Dva body jsou za špatnou funkčnost armády,která se nedokázala vzpamatovat z počátečního šoku a nechala se vtáhnout do guerrilové války.Dlouho jim trvalo,než se začalo něco dít.

Děkuji Mikovi won Bulov za akci,která je návratem do klasiky,přátele což jsem velice rád potkal po dlouhé době.

Nesmím zapomenout i na MEDVÍDKY,co hráli s námi,souhra,spolupráce neměla chybu,jednou bych vás rád viděl v našich řadách

Účast:

ODIN-Rommel,Mušketýr,Mett,Ligr,Mára

THOR-Speedy,Ota,Gábi

Medvídci – Ardon + 4

 

Medvídci byly součástí skupiny THOR

 

Počty 

černá Kočka-40

NATO-60

 

 

Jak by to vypadalo v naší plné síle?Nedokážu na to účinně odpovědět,ale následky by byly pro armádu asi nepříjemné již na začátku.

 

SLÁVA NÁM AWE WIKING a IMPERIO WIKTHORIA

Report z Mettova pera

Dlouho očekávaná a připravovaná akce, sen všech sofťáků, se 23. dubna 2011 stala již skutečností. Setkali se zde vojáci týmů jako je naše Imperio Wiktoria, Peacemakers, TAD“Praha“ a Aliance Military Clubs Čr „Liberec“.

 

Od Wikingů všichni vyráželi ve třičtvrtě na osm ráno na místo srazu, které se nacházelo na Varhošti. Tam jsme byli všichni rozděleni do skupin a pak jsme byli odvezeny na body, které byli samozřejmě na našich mapách, které se rozdělily do všech skupin. Na mapě nám byl také zvýrazněn hrací prostor se svými hranicemi.

 

Nejprve vyrazily skupiny výsadkářů, abych byl přesnější, náš tým vyslal tyto dvě skupiny, jejichž členy první skupiny byli Hrušoman, Chochi, Švejk, Čermi a Majk a členy druhé výsadkové skupiny byl sám náš generál Rommel, Benny, David a Lencák.

 

Krátce poté vyrazili i naháněči, kteří měli jediný cíl, zlikvidovat výsadkáře a tím jim zabránit v postupu nebo jim znemožnit dosažení jejich cílů. Já byl ve skupině s Reyem, Barrym, Číčou a Pavlem, kde Číča s Pavlem a Barrym jsou členy WIKING Junior. Naše skupina se v tento den měla hlásit jako Perun.

 

Naše skupina byla odvezena Coudym do sektoru na mapě pod označením G11, odkud jsme pokračovali pár set metrů, kde jsme na sektorech H11 a H12 zaujali obranné pozice, z kterých jsme pozorovali prostor před námi a zda by to bylo nutné, museli jsme v těchto místech znemožnit další postup výsadkářům. Kontaktovali jsme velení a sdělili jim naše pozice a dostali jsme za úkol se dále zdržovat na těchto pozicích. Já měl na starosti pravé křídlo, tedy krajní část sektoru H12. Po hodině jsme zaslechli něčí volání, kdy bylo rozumět slovu útok. Sledoval jsem cestu vpravo nahoře. Tato cesta znamenala hranici herního prostoru, což znamenalo, že jsem viděl louku mezi ní a sektorem H11, kde pozorovali prostor sektoru Číča s Pavlem. Sledoval jsem jí neustále, dokud jsme se s Reyem po další půl hodině nerozhodli postoupit výše, ale tak abychom se stále pohybovali ve stejném sektoru. Rey se zastavil za spadlým posedem a já pokračoval na jeho rozkaz ještě výše právě na onu zmiňovanou cestu. V tomto místě, kde jsem stál, cesta vedla už mimo hranici. V tu chvíly nám bylo jasné, že pokud to byli opravdu výsadkáři, museli jít kus za herním prostorem mimo hranice na mapě.

 

Opětovně jsme konaktovali velení a naším dalším úkolem bylo pohybovat se jižně od našich současných pozic do sektoru K12, na místo zhruba třičtvrtě kilometru od Vrchoviny. V tomto místě spatřil Barry pár osob a neodhadl o koho se jedná, stáli jsme na velmi otevřeném místě a on tam jen tak směšně stál a zkoumal optikou na své pušce, kterou Rey nazývá flusbrokem, právě ty osoby, aby dokázal potvrdit zda se jedná o výsadkáře nebo civilisty. Mírně jsem ho okřikl tak, aby to zas nemohli ostatní kolem slyšet a oznámil jsem mu ať zalehne. Já jsem se svou útočnou puškou M4 postupoval opatrně k němu, poté jsem vstal a s přesností jsem mohl oznámit zbytku naší skupiny, že se jedná o civilisty nacházející se pravděpodobně na svém soukromém pozemku, který jim slouží jako pastvina pro jejich ovce. V ten moment pracovali na novém ohradí. Na konci akce jsem se doslechl, že první výsadkářská skupina našich Wikingů, v které byl například Mike, prošla tímto pozemkem a pokračovala dále. Rei oznámil velení naší situaci a seznámil je s tím, že v tomto sektoru a sektorech dále se nachází právě takovýto pozemek a že na něm momentálně pracují civilsté.

 

Pokračovali jsme dále cestou, která vedla sektorem K12, K11 až ke K10. Roztáhli jsme se ,,do nudle“ s tím, že jsme od sebe drželi odstup přibližně patnáct metrů. Po ušlých dvěstě metrech Barry spozoroval opět nějaké osoby, tentokrát ale dokázal rozeznat v malém okamžiku, že se jedná o sofťáky. Zaklekl a kousek se stáhl směrem ke mně. Rey sešel níže z cesty a šel nepříteli do zad. Já s Barrym a Číčou jsme zůstali u země a pozorovali jsme s prsty na spouštím lesík před námi. Barry si od nás vytvořil malý odstup a mezi ním a nepřátelskou skupinou došlo ke střelbě, nikdo nebyl naštěstí zasažen. Říkám naštěstí, protože se jednalo o jinou skupinu naháněčů. Sešli jsme se s nimi na cestě a zeptali se jich, zda narazili už na nějaký kontakt s výsadkáři, odpověď byla záporná.

 

Počkali jsme, až si tato skupina mezi námi vytvoří velký odstup a chystali jsme se pokračovat dál. Náhle Rey zaslechl střelbu, dokázal poznat, že se jedná o kontakt, který oznámila skupina před námi. Reyův rozkaz nám dal za cíl zaujmout obranné pozice v prostoru, s tím, že se přiblíží ke skupině, aby zjistil více o situaci. Se zbytkem jsem se vrátil do sektoru K12, odkud jsme podél cesty zaujali vedle sebe obranné pozice táhnoucí se až do sektoru K11. Po chvíly navázal Rey spojení s velením a dnes již nedokážu říci, o co se jednalo. Rey měl úvahu, že naháněči výsadkáře zahnali na ústup, takže by se měli pohybovat naším směrem. Proto jsme na svých pozicích ještě chvíly zůstali, ale nic se nedělo. Náhle se Rey ozval a oznámil nám, že bychom se měli opětovně sejít na cestě v místě, kde jsme se rozpojili. Pokračovali jsme pak dál, náhle jsem spatřil dvě postavy, které mi přišli jako výsadkáři. Na takovou vzdálenost jsem sice nepoznal, o jaké uniformy se jedná, nebo zda mají osoby zamaskovaný obličej maskovacími barvami. Ale spatřil jsem jedné z těch postav batoh na zádech, batoh měl divnou a křiklavou barvu zeleného odstínu a mě došlo, že Jarda od nás Wikingů si na barvu svého batohu stěžoval na místě srazu před započetím akce. Jarda byl u výsadku a to jsem moc dobře věděl. Ostatní v mé skupině si mysleli, že se jedná o stejnou skupinu naháněču, na kterou jsme před krátkou chvílí narazili. Já to raději běžel osobně oznámit Reyovi, který mi dal za slovo a nařídil nám opatrný postup vpřed. Tak jsme také provedli. Náhle jsme ale s nimi ztratili kontakt, šel jsem se porozhlédnout z malého hřebene, kde jsem spatřil pouze větší skupinu v lesíku za silnicí před námi. Ta silnice právě dělila náš sektor s jejich. Výsadkáře, které jsem před okamžikem spatřil, jsem ale už nikde neviděl. Naše skupina pod vedením Reye pokračovala opatrně dál, já stále měl připraven prst na spoušti, abych v čas nutnosti mohl rychle začít střílet. Náhle junioři v naší skupině spatřili Rommela, našeho generála ve zbrani, který byl výsadkářem. Rey s nadšením hned zavelel k přímému útoku, náhle jsme ale spatřili velkou skupinu vojáků u stojících aut.

 

V klidu jsme došli na místo a divili se, co se děje. Já osobně ještě dnes, den po akci, nevím, zda si všichni dávali jen pauzu, ale vím, že nahoře došlo ke střetu. Takže někdo určitě dostal zásah. My došli k nim a také jsme si oddychli, kdo chtěl, mohl se alespoň najíst. Po dvaceti minutách výsadkářské skupiny šli směrem k Varhošti po nějaké cestě. Barry ale už s námi nepokračoval dále, prý kvůli zbrani, kterou měl, sám nic k tomu moc nevím, nikoho jsem se na to nevyptával. Nás Gabriel, u kterého jsem se zapoměl zmínit, že byl naším velením, poslal bránit sektory N7 a N8, kdy nám nezbývalo nic jiného, než si jeden od druhého udělat odstup až sto metrů velký, jinak bychom prostor v žádném případě nepokryli. Ze začátku jsem se divil, proč máme od sebe být tak daleko a Rey mi to vysvětlil, hned jsem se musel nazvat hlupákem, protože takovýto postup byl zčista logický a v tomto případě i nutný. Zas jsem hlídal pravé křídko a zas to znamenalo, že jsem musel zůstat hlídat sektor na hranici prostoru.

 

Po chvíly, co jsme už byli všichni na svých pozicích, se objevila skupina týmu TAD, která šla bránit prostor přede mnou a ještě o něco výš, než byla dle mapy moje pozice. Stále se ale nic nedělo. Poté přišlo i pár skupin od Aliance, kdy mi příchod jejich první skupiny Rey oznámil, než jsem to ale stihl oznámit Číčovi a Pavlovi, kteří byli mezi mnou a Reyem, protože jen já a Rey jsme sebou měli vysílačky, Pavel začal pálit do míst poblíž rybníka pod ním. Došel jsem k nim a řekl, ať hned přestane střílet, že je to jen skupina naháněčů, naštěstí můj rozkaz splnil. Vrátil jsem se na svou předchozí pozici a pokračoval ve sledování děje na louce přede mnou a i za ní. Dál jsem už bohužel neviděl, protože ta louka musela být vrcholem nějakého kopce, za loukou zkrátka musel vést terén níže pod naší úroveň. Neviděl jsem tedy dál než cca 200-300 metrů.

 

Po chvíly se Rey snažil marně navázat spojení s velením. Od tohoto okamžiku, přibližně od dvou hodin odpoledne, jsme až dokonce byli bez signálu. Ve čtyři hodiny se do našich sektorů přemístili další skupiny Aliance, což mělo za následek, že jejich tým měl ve dvou sektorech kousek před námi dvě opravdu velké na dálku nepřehlídnutelné skupiny. Přiznávám, z touhy po akci jsem už párkrát pomyslel na to, že naháněči od Aliance prchli do zaječí a nyní tam stojí výsadkáři, ale to by pro naší skupinu bylo až moc štěstí. Do půl páté jsme stáli na pozicích bez kteréhokoliv dění a bez komunikace s velením. Jedna hodina odpoledne byl krajní bod, mezi tím zábavným a živým začátkem a pak tzv. mrtvým bodem, kdy jsme nevěděli o žádném dění, postupu akce a pozicích jak naháněčů tak hlavně výsadkářů. Skupina Aliance se stahovala zpět a oznámili nám, že se stahují do Hradiště, kde má dojít k velkému střetu, protože se tam údajně shromažďují výsadkáři. My každopádně o tom od velení něvěděli a museli jsme čekat na členy TADu, s kterými jsme se do těchto sektorů dostali jejich vozidli. Toto čekání zabralo hodinu našeho času. Byli jsme odvezeni do sektoru U6, kde jsme měli dobít výsadkáři zabraný kopec. Členové TADu se ale rozhodli, že to zabalí a pojedou domů. Jeden z nich byl tak hodný, že nám půjčil alespoň mobilní telefon, ať můžem Gabriela kontaktovat. Oznámili jsme mu, že na místě jsme jen tři, protože TADi odjíží, tak ať nám zařídí odvoz z nedaleké vesnice s názvem Mentaurov, který ležel přímo pod zmiňovaným kopcem.

 

Tam jsme vedli s naší skupinou konverzaci na různá témata a se stále menší nadějí čekali na Coudyho vůz. Po ušlé hodině všichni seběhli z kopce dolů do vesnice, kde měli zaparkované auta a odjížděli domů. My jeli s Coudym a Gabrielem na Varhošť, kde jsem měl nasednout k Rommelovi do auta a jet domů. A tak se také stalo.

 

Pro mě osobně znamenala akce veliký úspěch, už jen z toho důvodu, že to byla akce přibuzná Výsadku v Liberci, který mě minulý rok vůbec nezaujal. Tato akce byla mnohem živější a zábavnější. Jediným mínusem byla komunikace, kdy jsme posledních pět hodin byli bez spojení. To se určitě do budoucna nějak zařídí, pokud to vůbec je možné. Terén tam je totiž dosti náročný. Dle velení z naší strany nedošlo k žádnému velkému pochybení, takže si myslím, že můžeme být maximálně spokojeni a můžeme se těšit na další kolo této parádní akce.

Tréninková akce pro WICHER 19.3.2011

 

Všichni si již všimli, že za okny už není sníh a zima už taková rozhodně není. Za okny zas pořád dělá humbuk otravné ptactvo, ale s tím asi nic nenaděláme. O čem to tu mluvím? O začátku další airsoftové sezóny, které si určitě díky úsilí našeho velení a naplánovaným akcím užijeme.

V 9:00 jsme se měli sejít u Horního nádraží v Litoměřicích, čekal jsem teda větší účast, ale tak dá se pochopit, že ne každýmu se nějaký termín hodí. Na místě jsme se pozdravili jak se patří, přivítali jsme nové členy, výbavu vhodili do kufru vozu a mohli jsme vyrazit.

 

Auta jsme nechali na Varhošti a pak jedna skupina byla odvezena do Tašova u křižovatky. Tato skupina byla složena z čelnů: Rommel, Benny, Hudik a samozřejmě moje prokletý ruce taky nesměli chybět, takže i Mett se měl ukázat. Cílem tréninku bylo si oživit a nebo získat zkušenosti v orientování se v mapách, navigaci a hlavně v komunikaci. Pomocí těchto tří vlastností týmu se měla každá skupina dostat do cílového bodu, kterým byla vesnice Čeřeniště. V blízkosti tohoto bodu jsme měli vypátrat druhý tým a v případě nutnosti jej zlikvidovat. Zatímco druhá skupina vyrážela na místo, mě a Hudikovi vysvětlovali Rommel s Bennym jak pracovat s mapou. V tom všechny překvapila moje vlastnost magnetizování buzol. Ať jsem vzal do ruky číkoliv buzolu, ručička ukazující sever ukazovala jinam. Po chvíly se to však změnilo a mohli sme vyrazit, potom co jsme si nastavili naše buzoly na směr vedoucí k cílu.

 

Rozdali jsme si volací znaky a já s Hudikem jsme měli Rommela a Bennyho vést do cíle, zatím co oni nám kryli záda. Se skupinou jsme postupovali z Tašova směrem ke Kamennému vrchu, kde jsme se dostali k vesnici jménem Němčí. Byl jsem vyslán na horu lesem na průzkum, kdy jsem měl v případě nahlásit kontakt. Na nikoho jsem nenarazil, pak jsem ohlásil skupině, že dál postupovat nemohu, protože na obou stranách byly školky a mezi nimi vedla zcela nekrytá cesta, kde bychom byli snadným cílem. ,,Čtyří mouchy jednou ranou!“, takovou radost jsme jim udělat nechtěli. Snažili jsme se školku ze spoda obejít, když v tom Rommel spatřil skupinu lidí, mysleli jsme si, že se jedná o nepřátelskou skupinu, na konec se ukázalo, že to byli civilisté, ale před tím zjištěním to zavinilo velký zmatek jak v naší skupině tak i ve skupině postupující od Varhoště s členy jako Gabriel, Čermi, Barry, Rey, Hrůša, Coudy, …….. Při komunikaci se ani takováto chyba nevyřešila, mysleli jsme, že jsou těsně vedle nás, už jen proto, že jejich konverzace byla krásně slyšet i v našich vysílačkách. Několikrát jsme tu oblast prošli a stále nikoho jsme nenašli.

Poté, co Rommel s Bennym přišli na to, že jsou úplně jinde, postupovali jsme cestou přimo do Čeřeniště, kdy nám po cestě druhá skupina oznámila, že se nachází na Babinském vrchu, místo ležící mimo hrající prostor. Proto jsme vyšli na cestu k druhé skupině, kdy už nás vedli Rommel s Bennym. Na Babinském vrchu jsme se setkali s druhou skupinou, kdy jsme si mohli odpočinout, posvačit a dobít zásobníky municí.

 

Po pauze jsme si dali krátkou hru, kdy byli Rommel s Bennym na dobrých obranných pozicích, ale byli poraženi, náhle mi došlo, že Hudík tu celou dobu pobíhá s nefunkční zbraní, takže jsme byli ve značné nevýhodě, hlavně potom, co novému mladému členu Pavlovi došla ve zbrani baterka. Zůstal jsem sám. Podařilo se mi spozorovat tři cíle, ale jen jeden zlikvidovat. Byl to Gabriel. Náhle slyším ve vysílačce ,,pomalu se koukni do leva“, otočil jsem se a spozoroval nepřítele. Hned jsem to schytal dávkou do stehna. Mimochodem díky za fleky, fakt to štíplo!

Po konci jsme šli zpět k autům, kde jsme se rozloučili a prohlásili jsme akci za ukončenou.

 

Nevím jak akci vidí ostatní, ale já si myslím, že trénink účel splnil. Sice se něco popletlo, ale mě trénink byl rozhodně přínosem. Jen chci poděkovat Rommelovi, že mě chtěl u sebe ve skupině.

WICHER

 

Dlouho očekávaná a připravovaná akce, sen všech sofťáků, se 23. dubna 2011 stala již skutečností. Setkali se zde vojáci týmů jako je naše Imperio Wiktoria, Peacemakers, TAD“Praha“ a Aliance Military Clubs Čr „Liberec“.

 

Od Wikingů všichni vyráželi ve třičtvrtě na osm ráno na místo srazu, které se nacházelo na Varhošti. Tam jsme byli všichni rozděleni do skupin a pak jsme byli odvezeny na body, které byli samozřejmě na našich mapách, které se rozdělily do všech skupin. Na mapě nám byl také zvýrazněn hrací prostor se svými hranicemi.

 

Nejprve vyrazily skupiny výsadkářů, abych byl přesnější, náš tým vyslal tyto dvě skupiny, jejichž členy první skupiny byli Hrušoman, Chochi, Švejk, Čermi a Majk a členy druhé výsadkové skupiny byl sám náš generál Rommel, Benny, David a Lencák.

 

Krátce poté vyrazili i naháněči, kteří měli jediný cíl, zlikvidovat výsadkáře a tím jim zabránit v postupu nebo jim znemožnit dosažení jejich cílů. Já byl ve skupině s Reyem, Barrym, Číčou a Pavlem, kde Číča s Pavlem a Barrym jsou členy WIKING Junior. Naše skupina se v tento den měla hlásit jako Perun.

 

Naše skupina byla odvezena Coudym do sektoru na mapě pod označením G11, odkud jsme pokračovali pár set metrů, kde jsme na sektorech H11 a H12 zaujali obranné pozice, z kterých jsme pozorovali prostor před námi a zda by to bylo nutné, museli jsme v těchto místech znemožnit další postup výsadkářům. Kontaktovali jsme velení a sdělili jim naše pozice a dostali jsme za úkol se dále zdržovat na těchto pozicích. Já měl na starosti pravé křídlo, tedy krajní část sektoru H12. Po hodině jsme zaslechli něčí volání, kdy bylo rozumět slovu útok. Sledoval jsem cestu vpravo nahoře. Tato cesta znamenala hranici herního prostoru, což znamenalo, že jsem viděl louku mezi ní a sektorem H11, kde pozorovali prostor sektoru Číča s Pavlem. Sledoval jsem jí neustále, dokud jsme se s Reyem po další půl hodině nerozhodli postoupit výše, ale tak abychom se stále pohybovali ve stejném sektoru. Rey se zastavil za spadlým posedem a já pokračoval na jeho rozkaz ještě výše právě na onu zmiňovanou cestu. V tomto místě, kde jsem stál, cesta vedla už mimo hranici. V tu chvíly nám bylo jasné, že pokud to byli opravdu výsadkáři, museli jít kus za herním prostorem mimo hranice na mapě.

 

Opětovně jsme konaktovali velení a naším dalším úkolem bylo pohybovat se jižně od našich současných pozic do sektoru K12, na místo zhruba třičtvrtě kilometru od Vrchoviny. V tomto místě spatřil Barry pár osob a neodhadl o koho se jedná, stáli jsme na velmi otevřeném místě a on tam jen tak směšně stál a zkoumal optikou na své pušce, kterou Rey nazývá flusbrokem, právě ty osoby, aby dokázal potvrdit zda se jedná o výsadkáře nebo civilisty. Mírně jsem ho okřikl tak, aby to zas nemohli ostatní kolem slyšet a oznámil jsem mu ať zalehne. Já jsem se svou útočnou puškou M4 postupoval opatrně k němu, poté jsem vstal a s přesností jsem mohl oznámit zbytku naší skupiny, že se jedná o civilisty nacházející se pravděpodobně na svém soukromém pozemku, který jim slouží jako pastvina pro jejich ovce. V ten moment pracovali na novém ohradí. Na konci akce jsem se doslechl, že první výsadkářská skupina našich Wikingů, v které byl například Mike, prošla tímto pozemkem a pokračovala dále. Rei oznámil velení naší situaci a seznámil je s tím, že v tomto sektoru a sektorech dále se nachází právě takovýto pozemek a že na něm momentálně pracují civilsté.

 

Pokračovali jsme dále cestou, která vedla sektorem K12, K11 až ke K10. Roztáhli jsme se ,,do nudle“ s tím, že jsme od sebe drželi odstup přibližně patnáct metrů. Po ušlých dvěstě metrech Barry spozoroval opět nějaké osoby, tentokrát ale dokázal rozeznat v malém okamžiku, že se jedná o sofťáky. Zaklekl a kousek se stáhl směrem ke mně. Rey sešel níže z cesty a šel nepříteli do zad. Já s Barrym a Číčou jsme zůstali u země a pozorovali jsme s prsty na spouštím lesík před námi. Barry si od nás vytvořil malý odstup a mezi ním a nepřátelskou skupinou došlo ke střelbě, nikdo nebyl naštěstí zasažen. Říkám naštěstí, protože se jednalo o jinou skupinu naháněčů. Sešli jsme se s nimi na cestě a zeptali se jich, zda narazili už na nějaký kontakt s výsadkáři, odpověď byla záporná.

 

Počkali jsme, až si tato skupina mezi námi vytvoří velký odstup a chystali jsme se pokračovat dál. Náhle Rey zaslechl střelbu, dokázal poznat, že se jedná o kontakt, který oznámila skupina před námi. Reyův rozkaz nám dal za cíl zaujmout obranné pozice v prostoru, s tím, že se přiblíží ke skupině, aby zjistil více o situaci. Se zbytkem jsem se vrátil do sektoru K12, odkud jsme podél cesty zaujali vedle sebe obranné pozice táhnoucí se až do sektoru K11. Po chvíly navázal Rey spojení s velením a dnes již nedokážu říci, o co se jednalo. Rey měl úvahu, že naháněči výsadkáře zahnali na ústup, takže by se měli pohybovat naším směrem. Proto jsme na svých pozicích ještě chvíly zůstali, ale nic se nedělo. Náhle se Rey ozval a oznámil nám, že bychom se měli opětovně sejít na cestě v místě, kde jsme se rozpojili. Pokračovali jsme pak dál, náhle jsem spatřil dvě postavy, které mi přišli jako výsadkáři. Na takovou vzdálenost jsem sice nepoznal, o jaké uniformy se jedná, nebo zda mají osoby zamaskovaný obličej maskovacími barvami. Ale spatřil jsem jedné z těch postav batoh na zádech, batoh měl divnou a křiklavou barvu zeleného odstínu a mě došlo, že Jarda od nás Wikingů si na barvu svého batohu stěžoval na místě srazu před započetím akce. Jarda byl u výsadku a to jsem moc dobře věděl. Ostatní v mé skupině si mysleli, že se jedná o stejnou skupinu naháněču, na kterou jsme před krátkou chvílí narazili. Já to raději běžel osobně oznámit Reyovi, který mi dal za slovo a nařídil nám opatrný postup vpřed. Tak jsme také provedli. Náhle jsme ale s nimi ztratili kontakt, šel jsem se porozhlédnout z malého hřebene, kde jsem spatřil pouze větší skupinu v lesíku za silnicí před námi. Ta silnice právě dělila náš sektor s jejich. Výsadkáře, které jsem před okamžikem spatřil, jsem ale už nikde neviděl. Naše skupina pod vedením Reye pokračovala opatrně dál, já stále měl připraven prst na spoušti, abych v čas nutnosti mohl rychle začít střílet. Náhle junioři v naší skupině spatřili Rommela, našeho generála ve zbrani, který byl výsadkářem. Rey s nadšením hned zavelel k přímému útoku, náhle jsme ale spatřili velkou skupinu vojáků u stojících aut.

 

V klidu jsme došli na místo a divili se, co se děje. Já osobně ještě dnes, den po akci, nevím, zda si všichni dávali jen pauzu, ale vím, že nahoře došlo ke střetu. Takže někdo určitě dostal zásah. My došli k nim a také jsme si oddychli, kdo chtěl, mohl se alespoň najíst. Po dvaceti minutách výsadkářské skupiny šli směrem k Varhošti po nějaké cestě. Barry ale už s námi nepokračoval dále, prý kvůli zbrani, kterou měl, sám nic k tomu moc nevím, nikoho jsem se na to nevyptával. Nás Gabriel, u kterého jsem se zapoměl zmínit, že byl naším velením, poslal bránit sektory N7 a N8, kdy nám nezbývalo nic jiného, než si jeden od druhého udělat odstup až sto metrů velký, jinak bychom prostor v žádném případě nepokryli. Ze začátku jsem se divil, proč máme od sebe být tak daleko a Rey mi to vysvětlil, hned jsem se musel nazvat hlupákem, protože takovýto postup byl zčista logický a v tomto případě i nutný. Zas jsem hlídal pravé křídko a zas to znamenalo, že jsem musel zůstat hlídat sektor na hranici prostoru.

 

Po chvíly, co jsme už byli všichni na svých pozicích, se objevila skupina týmu TAD, která šla bránit prostor přede mnou a ještě o něco výš, než byla dle mapy moje pozice. Stále se ale nic nedělo. Poté přišlo i pár skupin od Aliance, kdy mi příchod jejich první skupiny Rey oznámil, než jsem to ale stihl oznámit Číčovi a Pavlovi, kteří byli mezi mnou a Reyem, protože jen já a Rey jsme sebou měli vysílačky, Pavel začal pálit do míst poblíž rybníka pod ním. Došel jsem k nim a řekl, ať hned přestane střílet, že je to jen skupina naháněčů, naštěstí můj rozkaz splnil. Vrátil jsem se na svou předchozí pozici a pokračoval ve sledování děje na louce přede mnou a i za ní. Dál jsem už bohužel neviděl, protože ta louka musela být vrcholem nějakého kopce, za loukou zkrátka musel vést terén níže pod naší úroveň. Neviděl jsem tedy dál než cca 200-300 metrů.

 

Po chvíly se Rey snažil marně navázat spojení s velením. Od tohoto okamžiku, přibližně od dvou hodin odpoledne, jsme až dokonce byli bez signálu. Ve čtyři hodiny se do našich sektorů přemístili další skupiny Aliance, což mělo za následek, že jejich tým měl ve dvou sektorech kousek před námi dvě opravdu velké na dálku nepřehlídnutelné skupiny. Přiznávám, z touhy po akci jsem už párkrát pomyslel na to, že naháněči od Aliance prchli do zaječí a nyní tam stojí výsadkáři, ale to by pro naší skupinu bylo až moc štěstí. Do půl páté jsme stáli na pozicích bez kteréhokoliv dění a bez komunikace s velením. Jedna hodina odpoledne byl krajní bod, mezi tím zábavným a živým začátkem a pak tzv. mrtvým bodem, kdy jsme nevěděli o žádném dění, postupu akce a pozicích jak naháněčů tak hlavně výsadkářů. Skupina Aliance se stahovala zpět a oznámili nám, že se stahují do Hradiště, kde má dojít k velkému střetu, protože se tam údajně shromažďují výsadkáři. My každopádně o tom od velení něvěděli a museli jsme čekat na členy TADu, s kterými jsme se do těchto sektorů dostali jejich vozidli. Toto čekání zabralo hodinu našeho času. Byli jsme odvezeni do sektoru U6, kde jsme měli dobít výsadkáři zabraný kopec. Členové TADu se ale rozhodli, že to zabalí a pojedou domů. Jeden z nich byl tak hodný, že nám půjčil alespoň mobilní telefon, ať můžem Gabriela kontaktovat. Oznámili jsme mu, že na místě jsme jen tři, protože TADi odjíží, tak ať nám zařídí odvoz z nedaleké vesnice s názvem Mentaurov, který ležel přímo pod zmiňovaným kopcem.

 

Tam jsme vedli s naší skupinou konverzaci na různá témata a se stále menší nadějí čekali na Coudyho vůz. Po ušlé hodině všichni seběhli z kopce dolů do vesnice, kde měli zaparkované auta a odjížděli domů. My jeli s Coudym a Gabrielem na Varhošť, kde jsem měl nasednout k Rommelovi do auta a jet domů. A tak se také stalo.

 

Pro mě osobně znamenala akce veliký úspěch, už jen z toho důvodu, že to byla akce přibuzná Výsadku v Liberci, který mě minulý rok vůbec nezaujal. Tato akce byla mnohem živější a zábavnější. Jediným mínusem byla komunikace, kdy jsme posledních pět hodin byli bez spojení. To se určitě do budoucna nějak zařídí, pokud to vůbec je možné. Terén tam je totiž dosti náročný. Dle velení z naší strany nedošlo k žádnému velkému pochybení, takže si myslím, že můžeme být maximálně spokojeni a můžeme se těšit na další kolo této parádní akce.

FB autoconnect



Forgot?
Registrace