OPERACE BITTER ARTIFICE: 25-27.5. 2007

OPERACE BITTER ARTIFICE:

Akce na východě Čech kousek od Trutnova.

Velitelé teamu: Rommel v zastoupení: B3n7s3k

Za Bohemia truppe-Speedy,Otar,Markus,Jacky,Frosty,Gábi,Freon

    Norman truppe-Rommel,Sendy,B3n73k,Mick

Gebirgsjäger regiment-Máca,Conneley + 1

AKCE

Ve 1300 je sraz v plné polní na dolním nádraží a vyrážíme rychlíkem směr Trutnov.Po cestě k nám dosedá ve Štětí Sendy a při přestupu V Nymburku B3n7s3k a hurá do cíle naší cesty kam dorážíme kolem 1800.Na místě na nás čeká odvoz od našich.kolem 1900 doráží i náš poslední člen Gábi.

OTAROVO POJETÍ 

Já na to seru kurva. Honíme se tady jek debilové po horách a jedinej kontakt je blbě čumící bejk.“ Tak tahle věta by mohla zastat celý report z téhle akce.

Mohla by kdyby po pár vteřinách nebyl skutečný kontakt a nezačala přestřelka. Křik, dýmovnice a nepřátelský ústup.

O dva dny dříve:

„Markusi ,sem ti něco slíbil ve vlaku viď?“ Řekl Otar a začal si sundavat svou výstroj. Přeci jen střepinová vesta je při kickboxu trochu na obtíž.
I marek se začal připravovat na malý přátelský boj. Kamery na mobilech se rozběhli a Sendy obratně zahlásil nastupující bojovníky.

Během pár vteřin padli první rány. Marek trochu zaskočen prvním kopem do úrovně kyčlí začal protestovat. Během pár dalších ran ho Otar přesvědčil že v kickboxu to tak má být.
Netrvalo to dlouho a Marek ležel na zemi se slzami na krajíčku. To mu ovšem nikdo nemůže mít za zlé. Poslední a rozhodující kop byl totiž skutečně rafinovaně mířen do … rozkroku.
Otar se nahnul k Markusovi: „ Nebolí to moc?“
„Ty pičo“Odpověď řekla vše.

Podvečerní idilku jen dokreslovala sada plážového tenisu a létající talíř. Kdo měl chuť tak popíjel pivo a jedlo se co hrdlo ráčilo.

Každá idylka ale jednou skončí. Po hodině „vegetu“ se začali sjíždět protivníci. Nálada se utlumila. Už při prvním pohledu bylo jasné s kým máme tu čest. Kamené tváře bez výrazu a nápis Delta na rukávech.

„Bacha na ně ,vypadaj fakt vostře“ Zaznělo ironicky z hloučku opodál sedících wikingů.
Po krátké rozmluvě s velením Rommelem (za asistence pár zvědavců) . Se začala jednotka balit k ochodu do nedalekého lomu. S trochou toho nespokojeného hlučení kvůli těžké bagáži se Wiking připravil na přesun. Rommel nahnal jednotku do tvaru a „Amíci“ vyrazili. Jako jediní totiž věděli kde to je. V téhle chvíli se to nezdálo jako nic zásadního ale jak se mělo později ukázat ,to ,že „věděli jen Amíci“ se stalo alfou a omegou celé akce.

Cesta skutečně nebyla dlouhá. Sto metrů a bylo po všem. Změna prostředí byla ovšem radikální. Z štěrkového plácku před jakousi betonovou barabiznou jsme se ocitli nad hladinou zatopeného lomu. Na protější straně se do výšky tyčily stěny lomu.
Místo mohlo být sebekrásnější ale bezúčelné stání s bůh ví jak těžkým baťohem na zádech , to rozhořčí kde koho. Wikingové se zkoušeli hecovat kdo vydrží stát déle a nešlo ani o to jak to měl kdo těžké ale o to jak nesmyslné to stání bylo. Nakonec podlehli všichni a celý Wiking se sesypal na několik hromádek. Cigarety a klábosení vyplnili čekání. Kamenitá země ale neposkytovala příliš pohodlí.

Ze tmy se znenadání vynořili další jednotky… A němci to rozhodně nebyli..

Pokračování příště….
 

SOBOTA

0345 Ranní vstávání nebylo opravdu chutné.Změna scénáře a jediné slovo velitele našich skupin dokázalo rozladit většinu naší strany.Tady na tu kótu se musíte dostat z téhle strany,to byla jediná a bohužel poslední slova,která jsem od něj slyšel.Věci do auta a hurá na tůru po kopcích Krkonoš.Cestou míjíme opuštěné pevnosti a nepřítel nikde asi po hodině první kontakt a pár nepřátel šlo do kytek.20 min. odrážíme nepřítele s jedinou ztrátou a postupujem nehostinou krajinou kolem mrtvého jezera hledat nepřátelskou bázi.Problém navstává v okamžiku kdy potřebujem bližší info,zákaz používání Pmr,tel.atd.Nám dosti svazoval ruce.nemůžem tak rychle jít k našim a zasáhnout nepřítele ze zadu.Špatná organizace nás brzdila po celou dobu postupu.1000 telefonický kontakt od někoho z našich a nesrozumitelné vyjádření místa kam se máme přemístit dopadl tak,že po krátké pauze a doplňení sil na další cestu probíráme další postup.V dáli v zatáčce se vynoříli ustupující nepřátelé,pomalu a po s formování do rojnice jsou zatlačováni zpět.1300 velim přesun na bázi.1415 náhodně s Mácou nalezneme bázi nepřátel.Org.akce dává nové souřadnice k přesunu na kótu Baba,vzdušnoučarou cca 4 km.

 Autem jsme přepraveni do míst kde se nachází tvrz Stachelberg.Po zorientování je dán povel k postupu pod  kótu Baba.Vytváříme novou bázi naší skupiny.Z úpatí kopce je slyšet hukot,střelba a výbuchy granátů,okamžitě je větší část divize připravena vyrazit do vrchu a zasáhnout do bojů.Žel jsme na kótě už nikoho nenašli,za soumraku se otáčíme směřujem k návratu a v zádech nám dýchají zbloudili Ámíci,následovala krátká přestřelka.Po zbytek dne jíme a pijem co hrdlo ráčí.

NEDĚLE

za rozbřesku a po snídani balíme a vyklíme pozici a jdeme směrem k pevnosti,kde vniká pár fotek.usuzujem,že do těchto končin znovu zavítáme a tu tvrz projdeme celou.Zážitky z víkendu byli takové,že jako výlet to bylpovedený,ale velení naší strany jaksi zapomělo dávat rozkazy a hrabalo si na svém.Pro nás ta akce byla ponaučením a bohatou zkušeností.Celá akce hořela jenom na komunikaci.